Poznali jste Josefa Šimončíka a Tomáše Pavelku?

Oba bývalé české reprezentanty od sebe věkově dělí přibližně půl roku a společně zažili za stoly ne jedno pingpongové dobrodružství. Pohromadě jste je mohli vidět při čtvrteční extralize mužů, kde se Šimončík představil v roli komentátora a Pavelka v pozici hráče v dresu pražského KT, kam přestoupil v roce 2017 z Františkových Lázní, se kterými se v extraligovém ročníků 2016/2017 probojoval až do finále.

Jak nyní Tomáš Pavelka s odstupem času hodnotí ze svého pohledu dvě poslední česká angažmá?

,,Nerad bych oba kluby jakkoliv srovnával, v obou týmech jsem se cítil totiž maximálně spokojený. Ve Františkových Lázních se sešla neuvěřitelná parta lidí a podařilo se nám překvapit. V Praze mě obklopují lidé, ke kterým jsem odjakživa vzhlížel a je pro mě velkou ctí hrát po boku právě Jindry Panského a Milana Orlowského, kteří mi navíc mají stále co předat.

Před svým návratem do české extraligy působil Pavelka patnáct let v německém Grenzau. Proč se rozhodl pro návrat a jaký byl pro něj první zápas na domácí půdě?

,,Můj odchod z Německa byl částečně podmíněn náhlou změnou vedení v klubu, ale roli v tom sehrála také rodina, a tak jsem se na poslední chvíli rozhodl pro návrat do klidnějšího prostředí. První zápas byl samozřejmě šok, protože jsem by zvyklý hrát i před pěti sty lidmi a navíc jsem byl zvyklý i na větší profesionalitu.“

KT Praha zaujímá v aktuální tabulce nejvyšší mužské soutěže pátou příčku, má však o jeden zápas méně než týmy z vrchní části tabulky. Dlouhou dobu se ale Pražané pohybovali ještě na vyšších příčkách. Jaké jsou jejich cíle?

,,Bude to asi trošku překvapivá odpověď, ale naše cíle se nevážou na žádné výsledky. My chceme mít z toho především radost a těšíme se z každého společného setkání, a to nejen na zápase.“

Příběh Josefa ŠIMONČÍKA nabírá v posledních letech opačnou tendenci. Na rozdíl od Pavelky se totiž z české extraligy vrátil Šimončík do zahraničí, a to konkrétně do německého celku SV Salamander Kornwestheim, za který aktuálně nastupuje ve 3. Bundeslize a drží si skvělou druhou příčku. Mimo jiné je jeho týmovým parťákem i David MAREK. Před svým návratem ovšem strávil sezónu 2016/2017 v dresu ostravského KST, předtím byl jednou z tváří mistrovského Havlíčkova Brodu.

Co vedlo Josefa Šimončíka k návratu zpátky za hranice?

,,V té době to bylo především z toho důvodu, že se v Ostravě nevědělo, jak to bude s financemi na příští sezónu. Nechtěl jsem příliš dlouho čekat, a tak jsem zvolil tuto variantu, jinak bych ale určitě zůstal.“

Ve svém novém působišti se Šimončíkovi daří. V loňské sezóně se jeho celku podařilo postoupit z Regionalligy do 3. Bundesligy, ale bohužel situaci začaly komplikovat zdravotní potíže.

,,V posledních zápasech jsem měl problémy se zády a pět měsíců jsem následně nehrál, tudíž jsem do nové sezóny nastoupil s nulovým tréninkem. První část této sezóny jsem tak odehrál v rámci možností, ale problémy se opět objevily, a tak jsem si dal další tři zápasy pauzu a jak se zdá, teď už jsem v pořádku. Hodně mi pomohlo i cvičení zvané redcord. Chodil jsem na individuální lekce, teď chodím na skupinové a všem vřele doporučuji.“

Krom toho, že Josef Šimončík stále patří mezi kvalitní české hráče, jej občas můžeme zahlédnout i v roli spolukomentátora na některých extraligových zápasech mužů. Co mu to přináší?

,,Tak za prvé je to pro mě určitě dobrý způsob, jak se vidět se svými známými, protože normálně bych se třeba na ten zápas ani podívat nešel. Například při jednom z posledních zápasů jsem komentoval utkání na El Niňu a potom jsem šel s klukama na večeři, což bylo moc fajn. Dále je to zajímavé i z toho hlediska, že člověk se musí koncentrovat na to, aby podal nějaký adekvátní výkon vhodný k poslechu. To je pro mě dobrý trénink i ve vztahu k mé profesi, protože se věnuji realitám a občas mluvím před kamerou, a tak se mi to určitě hodí.“

Naťukli jsme téma extraligových internetových přenosů. Pojďme se obou hlavních aktérů zeptat také na jejich názor k současnému systému mužské extraligy?

Tomáš PAVELKA: Je to určitě kontroverzní téma. Abych řekl pravdu, tak si myslím, že tento systém je střižený na míru přesně pro takové hráče jako jsem já, protože se hraje velmi málo zápasů, ale tímto způsobem se určitě nedají vychovat žádní noví mladí hráči. Rozumím sice tomu, že týmy jako El Niňo a TTC Ostrava se snaží směřovat ke špičkovému stolnímu tenisu na evropské úrovni a vedle české extraligy hrají i mezinárodní soutěže, a tak nemají nouzi o zápasy, ale ty mladší hráče, na které bychom se měli zaměřit, mají ve svých týmech právě kluby ve spodní části tabulky. Pak se nesmíme divit, když řada klubů raději hraje 1. ligu než extraligu, a tak se přikláním k tomu, aby se zvýšil počet zápasů. Někteří můžou namítat, že celková úroveň klesne, ale je to zkrátka úroveň, na kterou máme.

Josef ŠIMONČÍK: Nevím, jak přesně odpovědět, protože bych musel znát poptávku klubů, ale slyšel jsem výtky k tomu, že zápasy trvají velmi dlouho a celkově jich je velmi málo. Pokud je to tedy tak, tak bych doporučoval hrát na dvou stolech tři proti třem, a nebo čtyři proti čtyřem. Určitě nehrát pouze na jednom stole, protože divák se brzy začne nudit, jelikož jsou dlouhé prodlevy. Na dvou stolech se pořád něco děje.

Jaká pozitiva na současné podobě extraligy shledáváte?

Tomáš PAVELKA: Musím říci, že stávající extraligové prostředí se hodně zkultivovalo. Je to určitě hlavně díky záslužné činnosti APK. Je vidět, že i všechny týmy se moc snaží, a to je dobře. A pokud bych ještě mohl něco pochválit, tak to určitě byl extraligový zápas, který jsme letos odehráli v Havlíčkově Brodě proti ostravskému KST. Byl to zrovna dobrý zápas, v krásném prostředí s početnou diváckou kulisou a hodně mi ti připomnělo Německo, kde se běžně atraktivní zápasy prodávají i menším městům, které jsou poté schopné vytvořit působivou atmosféru.

Josef ŠIMONČÍK: Všímám si toho, že moc lidí na extraligu nechodí, ale velmi vysoce hodnotím právě ty komentované internetové přenosy a vstupy. Pro diváka je to určitě zpestření a moc se mi líbí i rozhovory, které následují hned po zápase.

A závěrem nejzásadnější otázka, co chybí současnému českému stolnímu tenisu?

Josef ŠIMONČÍK: Myslím, že je to jednoduché. Stačí otevřít oči. Lidé na vysokých svazových funkcích by se měli nechat inspirovat vyspělými stolnětenisovými zeměmi, například Německem. Absolutně nechápu, proč svaz neangažuje nějaké čínské trenéry, zdůrazňuji trenéry, nikoliv hráče. Jsem totiž přesvědčen o tom, že máme obrovské nedostatky v trénování. Jsou tady dobří trenéři, ale měli by tady být i jiní. Když jsem působil v Německu, tak jsem se běžně na tréninku setkával s čínskými trenéry, a to hned v několika klubech. Číňan má zkrátka jiný pohled na věc, má jiné metody a spousta reprezentačních trenérů je čínského původu. Zároveň je rozhodující i osobní přístup trenéra. V dnešní době je práce s dětmi komplikovanější, ale potenciál určitě máme, jen by se s ním mělo lépe pracovat.

Tomáš PAVELKA: Určitě mám dost mladých talentů i dostatek dobrých trenérů. Chybí nám ale systém, respekt, pokora a cílevědomost.