Pointa původního světového žebříčku byla vcelku jasná. Předcházející systém světového rankingu (platného do konce roku 2017) totiž bral v potaz žebříčkové postavení hráče, kterého níže postavený hráč porazil. Zjednodušeně řečeno to v praxi znamenalo, že výhra nad výše postaveným hráčem znamenala bodový zisk v závislosti na tom, o kolik míst byl soupeř v žebříčku výše (přesněji o kolik bodů měl víc), než hráč, který jej porazil.

Čím větší žebříčkový (bodový) rozdíl mezi hráči panoval, tím větší bodový zisk to vítězi přineslo, resp. poraženému tím větší ztrátu. Naopak prohra nad výrazně lépe postaveným hráčem nepředstavovala pro poraženého nijak závažný bodový úbytek, jako prohra s hráčem, který se nacházel v žebříčku poblíž. Uvedený systém, tak naznačuje, že zejména výše postavení hráči neměli jednoduchou pozici.

Ingemar Péter

Ingemar PÉTER: Hráči, ktorí mali nižšie postavenie v rebríčku a porazili lepších hráčov mohli nazbierať veľmi veľa bodov bez ohľadu na to, ci na tom danom turnaji boli v minulej sezóne alebo bez ohľadu na umiestnenie na danom turnaji. Nevýhodu mali akurát nasadení hráči a vyššie postavení zde mohli stratiť veľa bodov ak prehrali so slabším hráčom, čo v terajšom rebríčku nie je možné.

Lubomír JANČAŘÍK: Byl to zkrátka spíše takový hon na výše postavené hráče. Spousta z nich přitom byla vysoko jen díky tomu, že odehrála jen velmi málo turnajů, popř. díky tomu, že jezdili na méně kvalitně obsazené turnaje.

Aktuálně nejlépe postavený český hráč na světovém rankingu tím poukazuje na skutečnost, že v původní podobě světového žebříčku byli hráči uvedeni ještě následující čtyři měsíce po odehraném turnaji, a poté ještě další čtyři měsíce si udrželi své nasazení. Pokud hráč neodehrál osm měsíců žádný turnaj, tak sice ze žebříčku dočasně zmizel, ale v případě opětovného návratu mu byly opět přiznány výchozí body, které měl na svém posledním turnaji. Jedinou sankcí tak bylo to, že na svém prvním turnaji po osmiměsíčním návratu nebyl hráč nasazen.

Alexander VALUCH: Nemuseli sme tak chodiť toľko na turnaje a tým pádom bolo viacej času na tréning. Niektorým hráčom stačilo odohrať 2-3 turnaje a nemuseli sa zúčastňovať dalších ProTourov a nemuseli obhajovať ako to je teraz v novom rebríčku.  

Michal OBEŠLO: Já to považuji za velkou nevýhodu. Starší hráči, co už neměli takovou výkonnost, například odehráli jen 1-2 turnaje za rok a body si jen obnovili a udržovali se na svém. 

Michal Obešlo

Na druhou stranu nový světový žebříček vyloženě počítá s tím, že hráči budou na turnaje jezdit ve velkém. V kategorii dospělých se do bodového pořadí započítává hned osm turnajových hodnot, které se po roce škrtají, resp. je nutná jejich obhajoba (neplatí např. v případě MS, kde se body obhajují až po dvou letech), a tak hráčům a hráčkám nezbývá nic jiného než absolvovat co nejvíce takových turnajů, což v přeneseném slova smyslu znamená být hodně bohatý, a nebo alespoň hodně podporovaný národní asociací. V novém žebříčku se totiž minimální body přidělují i za pouhou účast na turnaji, což je výhodné zejména pro nasazené hráče, jak si ukážeme později.

Kinga STEFANSKA: Rok před uvedením nového světového žebříčku se nás v Kataru na Grand Finals ptali na názor. Byla jsem jednou z těch, která tvrdila, že osm turnajů je moc, protože v takovém případě to bude systém jen pro bohaté. Nakonec si ale udělali systém podle sebe. Teď tady máme systém výhodný pro bohaté federace, které si mohou dovolit posílat hodně hráčů na turnaje, což odpovídá tomu, že čím více kilometrů najezdíš, tím více bodů i dostaneš.

Natalia PARTYKA: S tím souhlasím. Pokud chce mít hráč dobrou pozici na světovém rankingu, tak musí jezdit opravdu hodně, a to je horší. Na druhou stranu se mi líbí to, že hráči mají stejný počet bodů za postup do určitého kola.

Alexander VALUCH: Mi sa páči, že hráči musia obhajovať svoje výsledky. Kvôli rebríčku ale musíme naozaj viacej chodiť na turnaje a zostava napríklad menej času na ten tréning.

Michal OBEŠLO: Nový žebříček mi připomíná ten tenisový, ale stolní tenis funguje jinak. Hráče živí kluby a z turnajů si nikdo kromě špičky nic nevydělá, ba právě naopak, turnaje jsou prodělečné. Se systémem, kde se počítá osm nejlepších turnajových hodnot (čím více turnajů se odehraje, tím lépe samozřejmě) se tedy jedná o poměrně drahou záležitost. Navíc je tu ještě pravidlo, že každá země má možnost poslat na turnaj šest hráčů. V případě, kdy se přihlásí více hráčů, tak už se ocitají na tzv. waiting list a je na pořadateli, zda hráče na čekací listině vezme. Moje zkušenost je přesně taková, že jsem se mezi těch šest nevešel a další už nebrali.

Ingemar PÉTER: Ja myslím, že výhodou nového rebríčka je práve to, že každý hráč môže vo veľkej miere ovplyvniť svoje postavenie v rebríčku, tým že chodí na veľa turnajov a zbiera body a vlastne nestráca v prvej sezóne žiadne body pokiaľ na danom turnaji nebol v predchádzajúcej sezóne. Nemusí sa obávať toho, že keď prehra s hráčom ktorý je nižšie v rebríčku, ze stratí body. Nevýhodou je, že slabší hráči strácajú možnosť hrať hlavnú súťaž na turnajoch úrovne Challenge series, pretože už všade chodia ti najlepší, a hlavne veľa ázijských hráčov.

Jak upozorňuje Péter Ingemar, tak počet asijských hráčů se na všech turnajích výrazně navýšil. Často jsou velkou neznámou a také nepříjemným překvapením v kvalifikacích. Asiaté čím dál častěji a v hojném počtu jezdí na turnaje mládežnického světového okruhu. Zde je dobré upozornit na fakt, že v předcházejícím žebříčku si hráči své žebříčkové postavení budovali de facto už od kadetů. Body získané na mládežnických turnajích totiž hráčům pomáhaly při nasazení jak v juniorech, v postjuniorech, tak posléze i mezi dospělými. Současný žebříček to již neumožňuje. Hráč, který je třeba v současnosti kadetskou trojkou se slušným bodovým ziskem, který by mu třeba v příštím roce zajistil v původním juniorském žebříčku výhodné 16. místo, bude v případě, že v kategorii kadetů letos skončí, začínat mezi juniory od nuly.

Kinga Stefanska

Nyní ale blíže k podstatě nového systému. Ten cíleně vychází z tabulkových hodnot, které hráčům za postup do určitého kola dávají pevně stanovený počet bodů. Žebříček tak nezohledňuje koho porazíte, ale kam se na turnaji probojujete, což už výše v textu ocenila polská reprezentantka Natalia PARTYKA, hrající v dresu mistrovského Hodonína českou Extraligu žen.  

Je pochopitelné, že tyto pevně stanovené hodnoty odrážejí kvalitu turnajů (jiné body jsou za turnaje typu Challenge, jiné za Platinum, MS, ME, atd.), přesto mohou tyto hodnoty zkreslovat konečnou podobu světového žebříčku.

Lubomír JANČAŘÍK: Také se mi líbí především to, že každý má de facto možnost získat stejné body za postup do určitého kola. Jedna věc je ale stoprocentně špatně, a to fakt, že hráči, převážně třeba z Latinské Ameriky, hrají výhradně turnaje na americkém kontinentu, které nebývají tak kvalitně obsazené jako turnaje v Asii nebo v Evropě, a proto si myslím, že byl měl být jiný bodový koeficient turnaj pro v Americe, jiný pro turnaje v Asii, v Evropě, v Africe.

Natalia PARTYKA: Je pravdou, že v novém rankingu je několik hráčů v první stovce, kteří se tam dostali hlavně díky tomu, že hrají jen hodně turnajů. Ve starém žebříčku by se ale pravděpodobně udržovali kolem 130-150. pozice. Ale jak už bylo řečeno, tak ve starém žebříčku si velká část hráčů udržovala své pozice tím, že odehráli právě menší počet turnajů.

Kinga STEFANSKA: Myslím, že žebříček ve velké míře neodráží skutečnou kvalitu hráčů a hráček Navíc se mi zdá nepochopitelné, že Polka Katarzyna Grzybowska, která získala na ME v singlu bronzovou medaili se na žebříčku nijak výrazně neposunula. Naopak mladá Polka Julia Szymczak získala body jen za účast, nevyhrála jediný zápas a poskočila výrazně nahoru. 

Lubomír Jančařík

Pro úplnost viz.níže uvádíme body za hlavní soutěž na turnajích různého typu:

Z tabulky lze vyvodit, že hráčům a hráčkám se při současném stavu věci nejvíce vyplatí účast na MS. Body z této akce obhajují až po dvou letech a už jen za samotný postup mezi 128 obdrží hráč působivých 900 bodů. Nasazení hráči mohou ostatně relativně ,,zadarmo“ sbírat body i na dalších turnajích. K tomu závěrem jedna paradoxní hypotéza. Teoreticky je totiž možné, že hráč, který se pravidelně zúčastňuje pouze turnajů Challenge, nemusí po dobu dvou let vyhrát jediný zápas, a přesto se udrží kolem 150. místa, poněvadž po tuto dobu bude těžit pouze ze svého postavení, a tudíž i z nasazení pro tento typ turnajů, což mu předurčuje jistých 180 bodů za účast při svém nasazení. Tím se tak opět dostáváme k tomu, že i tento systém lze velmi jednoduše zneužít, stejně jako bylo možné zneužívat systém předcházející. Na ideální podobě žebříčku se tak snad nikdy neshodneme.

Alexander Valuch

Ingemar PÉTER (nejlépe na WR 398. v roce 2018): Mne osobne sa páčil starý rebríčkovy systém, lebo dával príležitosť aj hráčom, ktorí boli nižšie v rebríčku a mohli nazbierať viac bodov tým, že porazili silnejších hráčov. Ale myslím si, že nový rebríček je spravodlivejsi lebo všetci hráči môžu ísť na koľko turnajov chcú a môžu si tvoriť pozíciu a ďalšiu sezónu obhajovať body čiže vzniká to, že hráč vždy musí potvrdzovať svoju výkonnosť. Príklad ak v jednej sezóne vyhral turnaj tak v ďalšej sezóne musí body obhajovať a vyhrať znovu daný turnaj a tým potvrdiť svoju výkonnosť.

Michal OBEŠLO (nejlépe na WR 143. v roce 2017): Můj názor je, že kdyby se oba systémy propojily, tak by to špatné nebylo. Momentální systém je ale nastaven pouze pro podporované hráče. Jelikož hraji stále ve Švédsku, tak se setkávám často s cizinci, kteří se zkrátka na mezinárodní scénu ,,vykašlali“, protože pro ně v takto nastaveném systému nemá smysl a plně se věnují jen svým klubům.

Alexander VALUCH (nejlépe na WR 257. v roce 2018): Ja osobne nejaký extra rozdiel nevidím medzi rebríčkami. Každý rebríček má aj svoje výhody aj nevýhody takže nechcem to porovnávať keďže každý má niečo čo pomáha ale aj škodí. Osobne si ani neviem predstaviť niekoho, kto by urobil spravodlivý rebríček. Spravodlivý rebríček neexistuje. Vždy bude niečo čo bude vadiť. Ja osobne si nedovolím hovoriť čo je spravodlivé a čo nie.

Lubomír JANČAŘÍK (nejlépe 66. na WR v roce 2016): Na jednu stranu je dobře, že už se hráči nemohou držet na žebříčku skrz odehrání jednoho turnaje za rok. Na druhou stranu by bylo dobré, aby se v novém žebříčku změnil koeficient bodování tím, že by byl uzpůsoben síle hráčů, kteří na daném turnaji hrají, popř. síle kontinentu, na kterém se turnaj hraje.

Natalia PARTYKA (nejlépe na WR 48. v roce 2010): Nový světový žebříček je určitě osvěžující, ale asi nedokážu říct přesně, který z nich byl lepší. Vidím to tak 50 na 50 :-)

Kinga STEFANSKA (nejlépe na WR 117. v roce 2017): Myslím, že jedním z dalších problémů nového žebříčku je i to, že je pro veřejnost nesrozumitelný. Často v něm tápou i samotní sportovci.

 Což se mnohdy ukazuje jako ,,kámen úrazu". Řada hráčů ve světovém žebříčku tápe a vlastní neznalostí se připravují o další možnosti. Z toho důvodu by se měl každý s metodikou dobře seznámit, protože právě ti nejlépe informovaní dokáží z každého žebříčku vytěžit maximum.