Oslovili jsme několik trenérů mládeže z různých koutů republiky. Požádali jsme o názor trenéry různého věku i zkušeností a ve výsledku vám přinášíme další článek, který snad podnítí váš zájem.

Mezi prvními nesmí chybět Zbyněk BAJGER, který má v ostravském KST na starosti přípravku těch nejmenších, a to už od roku 1973. Jeho rukama prošla celá řada hráčů a hráček (Marek Čihák, Marek Klásek, vnuk Ondřej Bajger, bratři Martinkovi, a nebo také Zuzana Smočková, Iveta Snozová či Radka Branná). Pana Bajgera asi není třeba více představovat. Nedávno jsme vydali článek k jeho význačnému jubileu, ve kterém je jeho životní příběh nastíněn (čtěte zde). Dlouholetá tradice v práci s mládeži je také patrná ve Vlašimi. Stejně jako v Ostravě i zde působí při klubu SCM. Jednou ze zdejší a také nejzkušenějších trenérek a hráček je Dana BAYEROVÁ, bývalá reprezentantka a členka Síně slávy. Mládeži se věnuje nejméně dvacet let a za jejího dohledu se připravovala celá řádka později úspěšných Vlašimaček. Nyní ovšem už v klubové přípravce nepůsobí, ale provozuje alespoň kroužek stolního tenisu na jedné ze základních škol.

Více než desetiletou zkušenost práce s dětmi má také Jakub MERTA z Pardubic, jeho jmenovec Jakub KLIER z plzeňského Unionu či Břetislav ŠTIEBER z SK Dobré. Posledně jmenovaná, ani ne tisícová východočeská obec přitom vykazuje zejména v posledních letech výborné výsledky v kategoriích mladšího a nejmladšího žactva. Podobně slibně se jeví také práce s mládeží v Liberci, za kterou odpovídá zejména Martin PROTIVA. Dobré i Liberec navíc disponují extraligovým mančaftem, a tudíž mohou mládeži předávat ty nejvyšší vzory.

Úspěšně pracuje s dětmi také Petr SYNEK z Děhylova, o kterém jsme se již zmínili v jednom z předcházejících článků (čtěte zde), který byl také obohacen o krátká instruktážní videa, na kterých je prakticky vidět, s jakou koncepcí do tréninku vstupuje a rovněž se v nich odráží jeho specializace na sportovní přípravu nejmenších dětí. A na severu Moravy ještě zůstaneme. Posledním osloveným trenérem je totiž Roman KRATOCHVÍL, sám aktivní hráč, který se přípravě mládeže v Novém Jičíně věnuje od založení sportovní haly Loučka v roce 2003. Jeho jméno si tak mnozí z vás mohou vybavit ve spojitosti s jeho syny, Tomášem a Michalem. O Michalovi Kratochvílovi jsme se již také několikrát zmínili v souvislosti s jeho reprezentací České republiky mezi neslyšícími sportovci.

1. Jaký je stav přípravky ve Vašem klubu? Jak je to s ročním úbytkem?

Jakub Merta (Tesla Pardubice): ,,Pokud budeme brát jako přípravku opravdu jen začátečníky, kteří hráli jednu, max. dvě sezóny, tak jich bylo vždy zhruba 10. Věkově to bylo různé, od 6 do 13 let. V Pardubicích je ale velká konkurence jiných sportů (hokej, fotbal, basketbal, florbal), které jsou na vysoké úrovni, a tak se často stává, že děti jdou zkusit právě tyto sporty. Když je to přestane bavit, a nebo na to nemají talent, tak jdou zkusit právě stolní tenis. Já jsem vždycky razil heslo, že nejdůležitější je chuť a odhodlání a na věku nezáleží. Proto jsem dal vždy šanci všem.“

Zbyněk Bajger (TJ Ostrava KST): ,,My máme aktuálně ve skupině přibližně 16 dětí ve věku od 7 do 14 let. Po roce odejde zhruba 50-60%, jelikož poznají, že to není koupališťový sport a není jednoduché se ho naučit.“

Petr Synek (Sokol Děhylov): ,,U nás se asi jedná o skupinu dvanácti dětí ve věku 5-9 let.“

Břetislav Štieber (SK Dobré): ,,Já mám v přípravce devět dětí od 6 do 9 let. Během jednoho roku to přestane bavit v průměru jedno dítě. A na něm už je to většinou patrné skoro od začátku, jen tajně doufám, že ho to chytne. Bohužel, někdy se to nepovede.“

Martin Protiva (SKST Liberec): ,,V přípravce se nám pohybuje asi 50 dětí ve věku od 7 do 12 let, které trénují hned v několika tréninkových skupinách. Stabilně se o ně starám já, společně s Karlem Brožíkem, ale vypomáhají nám také místní junioři. V posledním roce jsme získali asi čtyřicet dětí, odešlo přibližně dvacet.“

Roman Kratochvíl (TJ Nový Jičín): ,,Od začátku letošní sezóny je mládež trenérsky řízena Tomášem Janáskem, a to ve dvou skupinách s přihlédnutím ke kvalitě hry. Jedná se z větší části o děti, které hrají 2-3 sezóny, věkově od 6 do 17 let. V měsíci červnu proběhly tři náborové dny s testováním dětí na pohybové vlastnosti, které sice měly velký ohlas, ale dosud se přihlásila zatím jedna dívenka. Očekáváme, že průběhu října a listopadu dojde určitě doplnění 4–6 dětí, které zatím zvažují, který sport si vyberou. Pokud se týká úbytku, tak za posledních 5 let je to cca 25%.“

Jakub Klier (Union Plzeň): ,,Ve skupině mám přibližně deset dětí ve věku 6-8 let, po roce jich odejde zhruba 30-40%.“

Dana Bayerová (SKST Vlašim): ,,Školní kroužek stolního tenisu ve Vlašimi navštěvuje asi osmnáct dětí napříč 1.-9. třídou. Nemohu říci, že z těchto dětí budou budoucí šampióni, ale naučit se to mohou. A pro mě je důležité, že je to baví. Zejména ty nejmladší děti se potom snažíme vychovávat tak, aby nám rostly i pro klub. Když jsem působila přímo v přípravce ve Vlašimi, tak jsme běžně měli i třicet dětí, ale postupně se tento počet snižoval a hlavně nám chyběli kluci, a to navzdory tomu, že jsme pravidelně pořádali náborové akce.“

2. Kdy se domníváte, že je ideální věk pro to, aby dítě začalo hrát stolní tenis?  

Zbyněk Bajger (TJ Ostrava KST): ,,Nejlepší věk je mezi 6-7. rokem. Hodně ale záleží také na tom, jak jsou děti vyspělé. Měl jsem ve skupině i šestileté děti, které jsem raději poslal domů, protože nedokázaly udržet pozornost. Pokud se ale jedná o pohybově nadané děti, tak stačí začít i trošku později.“

Petr Synek (Sokol Děhylov): ,,Nemám problém s tím, když chce dítě začít hrát už v pěti až sedmi letech, ale trvám na tom, aby chodili minimálně a vyloženě se zaměřujeme jen na pohybovou přípravu. Později tréninků přidáváme. Výsledek je takový, že dítě potom předáváme do větších klubů či středisek neptřetrénované, mající kde přidat a ,,hladovějící“ po tréninku. Pokud ovšem do přípravky přijde už starší začínající dítě, řekněme dvanáctileté, tak ho dopředu seznámíme s tím, že bude trénovat ve skupině s mnohem mladšími. Nechceme ho tím odradit, ale jen mu to řekneme přímo, ať se může psychicky připravit na to, že nebude mezi svými vrstevníky.“

Jakub Merta (Tesla Pardubice): ,,Ideální věk podle mě neexistuje. Respektive má význam až v souvislosti s nějakým cílem. Pokud chci mít dítě, které bude v mládežnických kategoriích v republikové špičce, tak samozřejmě musí začít včas. Podle mě je věk 6 let ideální. Pozdě není nikdy, protože na určitou úroveň se to může naučit téměř každý. A jako trenér si musíš uvědomit, že ne z každého bude ligový hráč. Důležité je ale vychovat i ty "další", kteří jsou často duší těch menších oddílů. Proto bych neurčoval žádnou hranici na to, kdy začít.“

Břetislav Štieber (SK Dobré): ,,Dle mého názoru je nejlepší začít v 5-6 letech, ale je to hodně individuální. Kdy už je pozdě, hodně záleží na talentu a píli dítěte, ale začít třeba až ve 12 letech je dost hraniční.“

Martin Protiva (SKST Liberec): ,,Pokud se podíváme do zahraničí, co umí děti v 6 nebo v 7 letech, tak je to neuvěřitelné. Tyto děti musí hrát již od 4 let a velmi brzo se specializovat. Tento trend je i u jiných sportů, které děti nabírají již v předškolním věku a jsou zaměřeny na vrcholovou úroveň. Z mé zkušenosti a úrovně, na kterou se zaměřujeme (krajská, celostátní), je optimální začít až tehdy, pokud děti udrží pozornost, což je velmi individuální, a obvykle se pohybuje mezi 1.-6. třídou."

Dana Bayerová (SKST Vlašim): ,,Já osobně jsem začínala až v 5. třídě, ale doba šla kupředu, a tak si myslím, že nyní je nejvhodnější začít v 1.-2. třídě.“

3. Jaký postoj zaujímáte k tomu, pokud se dítě vedle stolního tenisu věnuje ještě dalším sportům? 

Zbyněk Bajger (TJ Ostrava KST): ,,Nevidím v tom žádnou překážku. Bratři Martinkovi například dlouhou dobu hráli souběžně tenis i stolní tenis.“

Jakub Klier (Union Plzeň): ,,Osobně si myslím, že právě stolní tenis a tenis jsou vůči sobě kontraproduktivní, ale například jiné sporty jako fotbal doporučuji.“

Břetislav Štieber (SK Dobré): ,,S tím se ztotožňuji. Dělat ze začátku více sportů, např. gymnastiku je určitě super.“

Dana Bayerová (SKST Vlašim): ,,Klidně ať děti dělají i další sporty, zejména ty na rozvoj obratnosti. Nanejvýš vhodná je atletická průprava. Naopak bych moc nedoporučovala volejbal.“

Roman Kratochvíl (TJ Nový Jičín): ,,Doporučuji, aby děti dělaly jakékoli sporty pro rozvoj síly a obratnosti nejen horních končetin, ale hlavně dolních končetin, které jsou v dnešním stolním tenisu nejdůležitější.“

Jakub Merta (Tesla Pardubice): ,,Pokud mám talentované dítě, tak mi určitě nevadí, když se věnuje i jinému sportu. Myslím, že do 12 let je to jen dobře. Potom už se ale musí rozhodnout, protože časové nároky na trénování jsou už mnohem vyšší a nelze plnohodnotně zvládat oba sporty.“

Martin Protiva (SKST Liberec): ,,Z obecného pohledu to do určitého věku považuji jako výhodu. Při četnosti tréninků dětí které jsou obecně 2x-3x týdně, nezbývá na všestrannost čas. A 2x týdně 15 minutové cvičení obratnosti už toho tolik nezachrání. Když proto budou souběžně dělat jiný sport a zapojovat jiné svalové partie, je to ku prospěchu. Opačně je tomu ale u dětí, které již hrají na celostátní úrovni a počet tréninků se zvyšuje. Zde je již nutná specializace na jeden sport."

4. Jak probíhá tréninková jednotka těch nejmladších ve Vašem klubu?

Zbyněk Bajger (TJ Ostrava KST): ,,Zpočátku, když dítě neumí prakticky nic, trénuje na zásobníku s trenéry, a to dvakrát až třikrát týdně v délce jedné hodiny a třiceti minut. Když už jsou starší, tak začínají trénovat také mezi sebou.“

Petr Synek (Sokol Děhylov): ,,My se zaměřujeme výhradně na pohybové hry, kterým se věnujeme polovinu tréninku. Druhou část už cílíme na stolní tenis. Děti se učí základní údery, nahazujeme jim zásobníky a poté zásobník uvádíme i do praxe na stole se sparingem.“

Jakub Merta (Tesla Pardubice): ,,Přípravku v Pardubicích jsem měl 2x týdně na hodinu a čtvrt. Čas jsem měl rozdělený na 30 minut her, rozcvičení a rozvoje obratnosti. Máme solidní prostory pro různé žebříky, opičí dráhy a hry, což děti baví a nevědomky se učí spoustu důležitých věcí. Potom jsme se postupně učili základní údery. Většinou skupinově a formou soutěží, protože mám zkušenost, že začátečníci to ve dvojici sotva přehodí a není to efektivní. Proto jsem se jim raději věnoval všem na zásobníku a snažil se postupně poskládat údery do sebe, aby si zvládli zahrát trochu i mezi sebou.“

Martin Protiva (SKST Liberec): ,,Děti chodí dvakrát do týdne. Jedna tréninková jednotka trvá přibližně hodinu a čtvrt, z čehož máme dvacet minut vyhrazených na rozvoj všestrannosti. Obvykle se jednoho tréninku účastní 25-30 dětí, proto využíváme jako sparing i naše dorostence, kteří s dětmi hrají. Pokud je někdo šikovný, snažíme se mu jednou týdně zajistit individuální trénink, aby se rychleji naučil základní techniku.“

Roman Kratochvíl (TJ Nový Jičín): ,,Tréninková jednotka přípravky je cca 1,5 hod. Začátečníci většinou začínají 1x týdně, později 2x týdně. Od letošního ročníku mohou ti, kteří mají zájem zvýšit počet tréninků o další den, tedy 3x týdně. Samozřejmě začínají rozběháním, rozcvičením resp. zateplením svalů. Většinou jsou rozdělení do dvojic, trojic nebo čtveřic a postupně absolvují za pomoci sparingových trenérů 10-15 minutové tréninky na hracích stolech, kde se předvádějí konkrétní údery včetně postavení nohou  a držení ruky. Využíváme maximálně ruční zásobník, který, jak se zdá, je efektivnější než robot.“

Dana Bayerová (SKST Vlašim): ,,Ať už kroužek stolního tenisu či přípravka ve Vlašimi, tak v obou případech mohou děti docházet až čtyřikrát týdně. Kroužek má hodinovou dotaci a je vhodnou alternativou pro ty děti, které dělají sport cíleně pro zábavu. V přípravce už se trénuje 1,5-2 hodiny. Přípravku jsme měli ještě navíc rozdělenou na skupinu lepších a horších dětí, což nám umožňovalo efektivněji trénovat. Samozřejmě jsme se snažili začlenit i nějaké pohybovky, např. fotbal.“

Jakub Klier (Union Plzeň): ,,V Plzni to máme nastavené tak, že děti mají obvykle dva tréninky ve skupině a poté popř. jeden individuální trénink se mnou či se sparingem. Jinak vlastní jednotka se skládá z nezbytné rozcvičky, samotného trénování a strečinku.“

Břetislav Štieber (SK Dobré): ,,Přípravka u nás trénuje dvakrát týdně hodinu, delší trénink by neměl smysl, děti by neudržely pozornost a bolela by je ruka.“

Petr Synek 

5. Jaké jsou nejčastější nedostatky, se kterými se začínající děti potýkají? Kde mívají největší mezery? Máte pocit, že dnešní děti jsou méně obratné než tomu bylo dříve?

Martin Protiva (SKST Liberec): ,,Jak už zde bylo řečeno, tak ty šikovnější děti jdou raději dělat jiný „modernější nebo atraktivnější“ sport. Bohužel, stolní tenis v očích veřejnosti nemá moc dobré jméno. A na to trochu doplácíme. Většina rodičů si dokonce ještě myslí, že se hraje do 21 bodů. Konkrétně u nás v Liberci je pestrá nabídka jiných sportů na vrcholové úrovni. Stolní tenis si pak děti vyberou, pokud selžou v tom prvním sportu. Dalším nešvarem je i to, že rodiče mají tendenci děti do přípravky pouze odkládat a nemají vyšší ambice. To možná souvisí i s vnímáním stolního tenisu obecně. Celkově je ale naším největším nedostatkem asi celkový nezájem rodičů.“

Břetislav Štieber (SK Dobré): ,,Já to vidím tak, že největšími nedostatky u dětí je slabší koordinace pohybu. Co bylo dříve samozřejmostí, se dnes musí učit a zbytečně se tím ztrácí čas. Tělocvik ve škole nefunguje asi jak by měl, ale to je všeobecně známá věc.“

Roman Kratochvíl (TJ Nový Jičín): ,,Každé dítě je jiné. Nejhorší jsou však návyky zřejmě získané nejen z rodiny, ale i ze školy. Konkrétně – hraní her na mobilu, notebooku apod. Proto jsou ochuzeny o pohyb, který většině dětí chybí. O tělocvičném pohybu ani nemluvím. O tom, že děti musíme naučit kotoul, skákat přes švihadlo apod., to je obrovský nedostatek ze strany základních škol.“

Zbyněk Bajger (TJ Ostrava KST): ,,Přípravku mládeže vedu už více než čtyřicet let a pokud bych to mohl porovnat od počátků, tak dříve osm z deseti dětí bylo pohybově nadáno, minimálně posledních deset let je to přesně naopak. Není tudíž z čeho moc vybírat. Dětem chybí pohybová vybavenost, spoustu času tráví u mobilů a počítačů. Dnes už jim ani nemohu dát balón do ruky, aby si zahrály fotbal, protože by to skončilo úrazem.“

Petr Synek (Sokol Děhylov): ,,U nás je tomu trochu jinak. Děhylov je malý a vesnický oddíl. Zdejší děti jsou zvyklé běhat a hrát si venku. Nemohu říci, že by nebyly obratné, ale v Ostravě a jiných větších městech to pochopitelně tak může být. Osobně vnímám jako jeden z největších problémů často přehnané ambice rodičů. Trenéři ani rodiče by neměli zapomínat, že děti si potřebují hrát.“

Jakub Merta (Tesla Pardubice): ,,S tím, že by se stolnímu tenisu věnovaly neobratné děti nemůžu souhlasit. Naopak jich je spousta šikovných, ale končí kvůli tomu, že je sport nezaujme. A tady vidím chybu v trenérech, protože tohle je přesně ta úloha, kterou bychom měli plnit. Trenér musí v dětech vzbudit lásku ke sportu, je to pro ně ta nejdůležitější osoba v celém procesu. Bohužel spousta lidí si díky trenéřině jen projektuje nějaké svoje nesplněné sny a chce mít z každého mistra světa. Ale tohle by dalo na samostatnou esej. Pokud ovšem bereme úplné začátečníky, tak samozřejmě největší mezery děti mají v držení pálky a pohybu v hracím prostoru. To vychází už z toho, že většinou děti přijdou s rodiči na pingpong, protože se u toho nemusí hýbat, je to levné, bezkontaktní a "pinkat to přece umí každý". Když bych bral už pokročilejší děti, tak největším nedostatkem je disciplína. Dnešní generace je jiná, protože doba je jiná a přístup rodičů je jiný než dřív. Ale jsou samozřejmě i výjimky - mám děti, jejichž rodič chodí pravidelně i na tréninky a opak takové, kde jsem za 3 roky rodiče neviděl.“ 

Tak se děti baví v Děhylově.

6. Kdy by dle Vašeho názoru mělo díte poprvé vyjet na turnaj?

Dana Bayerová (SKST Vlašim): ,,Posílat především tehdy až zvládne udržet balónek ve hře a dokáže ho uvést do hry servisem. Pro začátek je úplně nejdůležitější, aby se začínající stolní tenista naučil prohrávat i vyhrávat.“

Břetislav Štieber (SK Dobré): ,,Já na první turnaj děti posílám, když si myslím, že už by se jim mohlo podařit vyhrát alespoň nějaký set, aby je případný neúspěch neodradil.“

Jakub Klier (Union Plzeň): ,,Věk je důležitý ukazatel, ale většinou mám zkušenost, že tak po jedné sezóny můžu děti na první turnaje poslat. Samozřejmě ty nejmenší si musí ještě počkat, protože jim obvykle trvá déle než zvládnou základní údery.“

Jakub Merta (Tesla Pardubice): ,,S věkem to asi úplně nesouvisí, nýbrž s výkonností. Mám ale zhruba odzkoušené, že ve věku mladších žáků, kolem 10 let mohou v nejnižších soutěžích hrát kluci. U holek bych počkal, abych jim to neznechutil. Ty zkouším zařazovat kolem 12 let. Jsem toho názoru, že okresní soutěže jsou velkou školou a může jim to dost dát. Co se týče prvních turnajů, tak začínám pomalu. První rok jen v rámci oddílu, druhou sezónu regionální turnaje a lepší děti krajské turnaje. Celostátní podle výkonnosti. Turnaje jsou ale vždy ošidné, někoho motivují prohry s lepšími, jiní to zabalí. Proto doporučuji trenérům, nechte si ten prostor, abyste ukázali dětem krásu sportu jen v tréninku, v rámci oddílu.“

Zbyněk Bajger (TJ Ostrava KST): ,,Opravdu bychom se neměli rozhodovat podle věku, ale dle toho, co dítě umí. Po dlouhé době jsem byl na celostátní bodovačce nejmladšího žactva v Praze a nestačil jsem se divit, nejméně 80% dětí tam vůbec nepatřilo. Některé absolutně neměly zvládnutou základní techniku a trenéři ještě po nich křičeli. Takže prvotním předpokladem je zvládnutí základních úderů, a to včetně podání. Takové předčasné výjezdy vedou k tomu, že se děti uchýlí k pinkání, aby neprohrály. Když jsem například hovořil s Číňanem Qin Zhi Jianem, tak říkal, že čínské děti vyjedou na první turnaj nejdříve v jedenácti letech, a to teprve poté, co jim dá trenér svolení. Dnes je to tak, že rodiče přijdou s dítětem na první trénink a už se ptají, kdy bude hrát zápas.“ 

Zbyněk Bajger

7. Jakým způsobem se snažíte děti do přípravky přitáhnout?

Zbyněk Bajger (TJ Ostrava KST): ,,Před deseti lety jsem se domluvil s jednou ZŠ a bral jsem si děti z družiny na trénink. Rodiče si pak dítka vyzvedli přímo v hale, ale příliš to nefungovalo. I bez náboru k nám chodí poměrně dost dětí, které většinou přijdou samy od sebe. Často je i přivede rodič, který sám dříve hrál nebo hraje. Posíláme teď i nějaké letáky do škol, ale moc v tom význam nevidím.“

Petr Synek (Sokol Děhylov): ,,Abych řekl pravdu, tak zatím nic moc neděláme. Hlásí se nám dostatek dětí a je to asi i tím, že v Děhylově máme dobré prostory a stolní tenis je tam dobře známý. Navíc neděláme jen stolní tenis, ale hrajeme různé hry, stavíme opičí dráhy. Mezi dětmi se to brzy rozkřikne. Myslím, že základním předpokladem je mít zajímavé tréninky a charismatického trenéra, který umí sám být dítětem. V tomto případě jsem si vždy bral za velký vzor právě pana Bajgera, nebo také Martina Linerta.“

Martin Protiva (SKST Liberec): ,,Je to soubor různých marketingových aktivit. Určitou výhodu v tomto směru představuje i to, že v Liberci hrajeme extraligu, ale snažíme se propagovat stolní tenis také v novinách a místním tisku. Chodíme do škol, distribuujeme letáčky, pořádáme kroužky a příměstské kempy a vytváříme i billboardy. Samozřejmě velkou měrou pracujeme také s Facebookem.“

Jakub Klier (Union Plzeň): ,,Nabídka sportů je široká a dětí postupně ubývá. Můj subjektivní názor je takový, že pokud dítě nemá rodiče stolního tenistu, tak většinou zavítá do haly pouze tzv. ,,zbytek,“ který se neuchytil v jiných sportech. Určitý marketing se proto snažíme provozovat, a to zejména prostřednictvím Facebooku. Dvakrát ročně pořádáme nábory a navštěvujeme ZŠ.“

Jakub Merta (Tesla Pardubice): ,,Propagace a nábor jsou moc důležité a snažil jsem se při nich použít své schopnosti. Finance na to žádné nikdy nebyly. Takže jsem kontaktoval kamarády, kteří učí na školách, ředitele ZŠ, které znám a ti mi ve školách dali plakáty na nástěnky. Některé děti přišly díky internetovým a FB stránkám oddílu, jiní zase díky akci Sportovní park Pardubice, kde jsme se spolu s třiceti dalšími sporty ve městě prezentovali návštěvníkům. Je to těžké bez jakýchkoliv prostředků, ale něco se dělat dá, aby o vás veřejnost trošku věděla. Stojí to především čas.“
 

A takto se mládež systematicky připravuje v ostravském KST. V krátkém videu hovoří také Zbyněk Bajger.

A kolik to teprve stojí času a energie, než se podaří z malého ,,špunta" udělat profíka. A kolik dětí mezitím ztratí vůli a chuť, přestane hrát, a veškerá energie a čas, tak přijdou vniveč. Stolní tenis je v těžké pozici vůči ostatním sportům a jak se zdá, tak stále častěji narážíme na faktory, které dříve nebyly tak obvyklé.

---

Komentáře: 4

kanys napsal:
18 Říjena 2018
IP: 89.176.158.*
Jak je tam foto hráčů SKST Liberec, tak to fakt nefotil Fanda Zálewský ale já a to mobilem. Ale nevadí !!

Tamara napsal:
18 Říjena 2018
IP: 94.113.183.*
Nedorozumění. Když mě kontaktujete osobně, tak Vás ráda uvedu

kanys napsal:
18 Říjena 2018
IP: 89.176.158.*
jméno není potřeba, jenom uvádím, že to není záležitost F.Zálewskýho , ale člena SKST Liberec .
Tahle úprava je dostačující

Honza

Tamara napsal:
18 Říjena 2018
IP: 94.113.183.*
Ok, to jsem ráda, že jsme se domluvili

Zanechat komentář

Jméno a příjmení

Příspěvek