Většina českých fanoušků si v této souvislosti nejspíš vybaví relativně nedávné angažmá slovenského dua – Ľubomír PIŠTEJ a Peter ŠEREDA pod taktovkou královéhradeckého DTJ, které se úpěnlivě po dvě sezóny snažilo konkurovat v boji o titul havlíčkobrodským šampiónům. Podobně se o to snažil o rok později i BAI He a Kristián KOBES v dresu pražského El Niňa. Poslední slovenskou stopou v elitním pražském týmu bylo působení Michala BARDONĚ v minulé sezóně.

Tradičně největší počet slovenských hráčů se ale soustředí nedaleko hranic, například v Havířově. Připomeňme si zde působení Jakuba FIGELA, Romana REZETKY a nebo nejčerstvěji Tibora ŠPÁNIKA. V Havířově hrála i Adriána CISÁRIKOVÁ. Nyní je její následovnicí Natália GRIGELOVÁ, která donedávna hrála slovenskou ženskou Extraligu. ,,Prvý rok sme boli tretie a 2 roky po sebe druhé. Na Slovensku je ale úzka špička a hrali sme dookola tie isté hráčky. Potrebovala som zmenu. Mojim cieľom bolo častejšie stretnutie s lepšími hráčkami a týmto si overovať môj výkonnostný rast. Česká extraliga žien je na o dosť vyššej úrovni. Zatiaľ ešte neviem, či budem pokračovať v Havířove nakoľko sme sa ešte nedohodli, ale určite chcem hrať v zahraničí. V Havířove je super partia a s mojím pôsobením som spokojná." 

Grigelová doplňuje mladý havířovský celek, který se letos probojoval až do play-off. Neodehrála sice plný počet zápasů, ale i tak je její bilance 40%. Zejména v závěru druhé části základní části odehrála hned několik pětisetových bitev, které byly směrodatné pro vítězství Havířova. Slovenská juniorka touží uspět také na MEJ v Rumunsku, potažmo také na MSJ. 

Bohaté zkušenosti s českými soutěžemi má za sebou dvacetiletý Samuel KALUŽNÝ, který se poprvé objevil v prvoligovém Hodoníně ve svých čtrnácti letech. Poté už se v rodném Slovensku s jednoroční výjimkou neukazoval a dával přednost české nejvyšší soutěži. Dva roky odehrál v dresu ostravského KST a poslední dobou je tváří přazské Elizzy. ,,V obidvoch prípadoch som išiel do Česka hlavne kvôli vyššej úrovni súťaže, a to nielen z herného hľadiska, ale aj čo sa týka hracích podmienok a záujmu ľudí o ligu. Navyše som chcel nabrať skúsenosti v zahraničí a Česko bola prirodzene hneď prvá voľba, keďže nám Slovákom ste najbližší (čo sa týka vzdialenosti, ale aj sympatií). :-) V prvom prípade, keď som išiel do Ostravy, to bolo skôr kvôli zisku skúseností v zahraničí a možnosti patriť do klubu, ktorý má skúsenosti s trénovaním mládeže. V druhom prípade, keď som sa po roku na Slovensku vrátil do českej extraligy, konkrétne do Elizzy Praha, to už bolo vyslovene kvôli oveľa vyššej kvalite ligy v porovnaní so Slovenskom.“
 

Samuel Kalužný ještě v dresu ostravského KST. 

Můžeš na základě vlastních zkušeností blíže porovnat obě svá česká extraligová angažmá?

Tieto dva kluby sú hodne odlišné. Ostravský klub je dlhodobo veľkoklubom v ČR, dlhodobo účastníkom extraligy. Vychováva už roky výborných mladých hráčov, dokonca reprezentantov. Navyše tam chodieva trénovať veľmi veľa výborných už dospelých hráčov, čo ma aj na začiatku prekvapilo, keď som tam absolvoval nejaké tréningy. Elizza na druhej strane je klubom, ktorý kým som tam došiel hral extraligu iba raz za celé pôsobenie klubu, takže sa dá povedať, že sme boli nováčikmi v extralige. Je to klub s dlhou tradíciou, ktorý sa postupne šplhal z najnižších súťaží a ktorý fungoval vždy v kamarátskom duchu, vďaka zanieteniu skupiny ľudí pre pingpong. Ťažko sa mi porovnáva moje pôsobenie v Ostrave a Elizze, pretože keď som hral v Ostrave mal som slabšiu úroveň ako počas pôsobenia v Prahe, na extraligu som ešte proste úroveň nemal. Ale môžem zhodnotiť, že v každom klube som mal odlišné úlohy a postavenie. V Ostrave som bol mladý hráč, ktorý nastupoval ako "trojka" aby získal skúsenosti z extraligy. Tlak tu na mňa bol z toho hľadiska, že vždy čakali ďalší mladí hráči (Paťo Klos, Jirka Martinko) na svoju šancu nastúpiť keď sa nedarilo, takže sme boli nútení podávať dobré výkony ak sme chceli nastupovať v extralige (čo sa mi v danej sezóne teda moc nedarilo). Samozrejme som nebol pod tlakom z toho hľadiska, že by sa odo mňa očakávalo veľa bodov, bol som skôr ako mladý hráč zbierajúci skúsenosti. V Elizze je moja pozícia už odlišná, tu som bol v podstate "jednotka", takže tlak bol v tom, že sa so mnou rátalo, že budem bodovať. Na druhej strane som mal stabilné miesto v tíme.

Samuel Kalužný v dresu pražské Elizzy s egyptským spoluhráčem.

Kalužného bilance se v Extralize blíží 40%, avšak jeho stávající tým bojuje o poslední příčky. Přesto slovenský reprezentant získal několik cenných skalpů. ,,Každé víťazstvo v tejto lige je pre mňa cenné. Keby som mal však vymenovať tie, ktoré si dobre pamätám tak by to boli víťazstvá napríklad s Mirkom Hořejším alebo Radkom Košťálom.“ Jak se zatím zdá, tak v Elizze bude pokračovat i příští rok, ačkoliv by se nebránil jiné zahraniční zkušenosti. Tento rok ale začal studovat vysokou školu, a tak mu zatím česká Extraliga vyhovuje.

V pražské Elizze ještě v loňské sezóně pobýval také Peter TURČEK, jedenadvacetiletý odchovanec Janka MEDVECKÉHO, který je v současné době jedním z havířovských trenérů. I Turček má s českými soutěžemi poměrně rozsáhlé zkušenosti. ,,První dva roky svého působení v Česku jsem hrál za El Niňo Praha 1. ligu, která měla hodně dobrou úroveň, ale měli jsme natolik silný tým, že jsme hned dvakrát po sobě zvítězili. Proto jsem se chtěl posunout výš a když přišla nabídka od extraligového klubu Elizza Praha, tak jsem do toho bez váhání šel. Angažmá mi pomohl sehnat Bohumil VOŽICKÝ, za což jsem mu dodnes velmi vděčný. Po skončení sezóny po mně klub vyžadoval, abych se vrátil zpátky do Prahy a vypomáhal na Elizze s tréninkem mládeže, ale v té době jsem studoval a bydlel na Slovensku, což bylo pro mě nereálné, a tak jsem si našel nové angažmá na Slovensku. Tuto sezónu jsem jsem tak hrál 1. ligu přímo v Bratislavě v klubu STK Devínska Nová Ves, kde jsme si od začátku sezóny stanovili za cíl postoupit do Extraligy, což se nám také povedlo. Takže se jednalo o úspěšnou sezónou. Pro mě osobně nebyla tato liga moc silná, jelikož jsem prohrál jenom jedno utkání. V klubu ale působím ještě jako trenér pro děti a dospělé z nižších soutěží. Bohužel jsem se ale s vedením nedohodl na prodloužení kontraktu na příští sezónu, a tak momentálně sháním nové angažmá. Do úvahy připadá Slovensko, Česko, ale také Německo,“ říká student ekonomické fakulty v Bratislavě, kterého občas, stejně jako další slovenské hráče, najdeme ve výsledkové listině oblíbených turnajů Challenger Series. ,,Moje osobní ambice ohledně sportu spočívají v udržování se na dané výkonností, a proto občas jezdím na kvalitně obsazené turnaje Challenger Series do německého Ochsenhausenu, kde si vždy zahraji sedm špičkových zápasů a při lize mi to velmi pomáhá. Tyto turnaje se mi vyplatí mnohem více než turnaje ITTF World Tour,“ dodává.

Mohl by ses pokusit ještě blíže specifikovat rozdíly mezi slovenskými a českými soutěžemi? 

Český stolní tenis je rozhodně na vyšší úrovni, a to ze všech možných aspektů (počet diváků, kvalita soutěží, zájem o stolní tenis, mezinárodní výsledky). Myslím, že dokážu přesně porovnat kvalitu nejvyšších dvou soutěží na Slovensku i v Česku, jelikož jsem v nich pár let působil. Dovolím si proto říci, že česká 1. liga je stejně silná jako slovenská Extraliga. Takže rozdíl je tam skutečně obrovský.

Ke stejné otázce se v obdobných tendencích vyjádřil také Kalužný: ,,Ako som už spomínal, od hernej kvality, cez hracie podmienky (povinný Taraflex, veľké kurty...), až po záujem ľudí (internetové prenosy, návštevnosť...) má extraliga v ČR vyššiu úroveň ako tá na Slovensku. Rozdiely sú mnohé, napríklad česká extraliga sa hrá iba na 1 stole s veľkým kurtom, kdežto slovenská extraliga sa hrá na dvoch stoloch súčasne. Český systém takto pridáva každému zápasu oveľa väčšiu váhu a prestíž. Navyše v Česku hrá v tejto sezóne extraligu 10 družstiev. Na Slovensku je to 12, napriek tomu, že herná úroveň je oveľa nižšia ako v ČR. Rozdiel v úrovni družstiev na vrchu tabuľky a na spodku je potom obrovský, čo by sa v extralige nemalo stávať. Kľudne by som si vedel predstaviť slovenskú extraligu s osmi družstvami, ktorá by však tým pádom bola kvalitnejšia ako súčasná. Taktiež by sa mi páčila spoločná česko-slovenská liga, alebo aspoň účasť 1-2 najlepších družstiev zo Slovenska v Českej extralige. To je však zatiaľ len také moje osobné prianie.“

Uvedená myšlenka byla skutečně zrealizována, a to naposledy v sezóně 2010/2011, kdy v české nejvyšší soutěži pravidelně nastupoval slovenský celek ŠKST Bratislava. Do play-off ale nebyl zahrnut.

Vyprávění o slovenským hráčích v české Extralize zakončíme rozhovorem s rodákem z Kysuckého Nového Mesta, s Romanem REZETKOU. Dvaadvacetiletého hráče už stejně jako Turčeka v Extralize nenajdeme, ale ještě loni Rezetka v pomyslném českém rybníčku plaval. ,,Hlavným dôvodom pre odchod do Českej republiky boli lepšie tréningové podmienky ako na Slovensku, a takisto štúdium na ekonomickej fakulte vysokej školy Baňskej v Ostrave. Spočiatku som nebol pevne rozhodnutý, kde budem hrávať ligu, ale dohodol som sa s Havířovom prvý rok na hranie prvej českej ligy a neskôr dva roky na hranie extraligy.“

Po této zkušenosti ale Rezetka zatoužil po změně. Nenásledoval však Turčeka zpátky na Slovensko, ale dal přednost Německu. ,,Prestúpil som do tretej nemeckej bundesligy, takisto aj preto, že mám rád zmeny a chcel som zistiť, ako budem zvládať viacej cestovania a nové prostredie. Každopádne okrem zmeny ligy sa moc toho nezmenilo, pokračujem v štúdiu na vysokej škole v Ostrave, a naďalej sa tréningovo pripravujem v Havířove.“

Vybízí se nám tak další zajímavé porovnání. Jak nahlíží Slovák na německou scénu v komparaci s předcházející slovenskou a českou zkušeností?

Na slovenskej scéne som pôsobil do ukončenia strednej školy kluboch Kysucké Nové Mesto, Čadca a Nitra. Záujem o stolný tenis bol z týchto troch krajín asi najmenší, takisto aj ligová úroveň, každopádne na moju výkonnosť to v tej dobe bohate stačilo. Mám však pocit, že odvtedy úroveň našej najvyššej ligy trocha poklesla. V Česku som hral extraligu vyše dvoch rokov, jej úroveň bola od slovenskej ligy oveľa vyššia, takisto zmena bola v hraní menej zápasov a len na jednom stole. Plusom je určite povinný live stream zo zápasu, aj keď je škoda že sa už nevysielajú priame prenosy na ČT4 aj s komentátormi. Čo sa týka nemeckej scény, záujem divákov o stolný tenis je tu jednoznačne najväčší, na niektoré zápasy, ich prídu aj stovky. Samozrejme nemecká bundesliga je najkvalitnejšia liga v Európe. Je dôležité nájsť si takú ligu, ktorá približne odpovedá vašej úrovni, aj keď nie vždy sa môže pošťastiť takéto miesto zohnať.

Rezetka je ale očividně v německém klubu Schott Jena nanejvýš spokojený a bude v něm pokračovat i příští sezónu. ,,V mojej prvej sezóne v Nemecku sa mi celkom darí, sme skvelá partia a aj ďalší rok budeme hrať v rovnakej zostave. I v budúcej sezóne by som rád pokračoval v dobrých výkonoch zo sezóny tohtoročnej, ale v prvom rade by som rád i úspešne ukončil druhý magisterský stupeň vysokej.“

Foto: Jan Valošek, František Zálewský