...
Pinčesobchod

Mají přes čtyřicet let a stále vítězí aneb na prahu veteránského věku

Kategorie: Články - Rozhovory / 02 Února 2018

Ne právě malý počet hráčů starších čtyřiceti let hraje českou extraligu, což může budit mírné rozpaky. Svědčí to o klesající úrovni mladých českých hráčů, a nebo jsou čeští ,,veteráni“ tak šikovní?

Nejúspěšnějším čtyřicátníkem české extraligy je bezesporu královéhradecký Martin OLEJNÍK, který má současně i nejvíce odehraných zápasů na svém kontě. V těsném závěsu ho pronásleduje Marek KLÁSEK a také Radek KOŠŤÁL. Všichni tři jsou přitom mezi prvními deseti hráči extraligové úspěšnosti, přičemž jejich úspěšnost přesahuje 66%. V případě Olejníka je to téměř 82%. Úctyhodné jsou i výkony šestapadesátiletého ostravského ,,kanonýra“ Miroslava BINDAČE, který si v nejvyšší české soutěži udržuje stabilní bilanci nad padesát procent. Z dalších českých jmen zmiňme Petra KAUCKÉHO, Tomáše SADÍLKA, Marka ČIHÁKA, a nebo Luďka LABOUTKU a jsou tady samozřejmě i české legendy – Marie HRACHOVÁ, Milan ORLOWSKI, Jindřich PANSKÝ a Petr KORBEL. U žen je situace pochopitelně jiná. Hráčky veteránského věku nejsou tak častým úkazem jako je tomu v mužské extralize. Vedle Hrachové je tak druhou českou výjimkou Libuše HORÁKOVÁ.

I když jsme v úvodu teskně naznačili klesající úroveň, tak právě mladá krev stojí za tím, že si o generaci starší hráči uvědomí, jakou roli sehrává ve sportu věk. ,,Je pravdou, že teď prohrávám i s hráči, se kterými jsem dříve neprohrával, ale není jich mnoho. V juniorském věku se ještě moc neprosazovali, v tom postjuniorském už je považuji spíše za favority. A vlastně mě to potom i motivuje. Oni jsou pod tlakem a já si to užívám, i když je každá sezóna pro mě rok od roku těžší,“ říká Marek Čihák.

Marek Čihák

Jak se brzy čtenář přesvědčí, tak mnoho českých hráčů se vedle hraní věnuje právě trenérské činnosti. Radek Košťál v Havířově působí jako trenér mládeže a přitom se ještě zapojuje do, projektu HBO (pozn. Hledáme budoucí olympioniky). ,,Tato práce mě baví. Jsem zatím plný optimismu, i když vidím, že to často není jednoduché,“ a dodává: ,,Myslím, že hodně hráčů je závislých pouze na hraní a potom chtějí stejné peníze i za trénování. Tak to ale nejde. Všechno se musí budovat postupně. Hráč se musí nejprve vypracovat i jako trenér, aby mohl za svou práci požadovat odpovídající plat.“

Horší platové podmínky trenérů jsou ale stále častým problémem. Možná právě proto se velká část ,,čtyřicátníků“ pohybuje ještě v zahraničí. Většina ze starších hráčů, kteří už ale mají trvalé místo v české extralize netouží po zahraniční změně. ,,Pokud bych měl odejít hrát do zahraničí, tak by v tom hrály rozhodující roli jen finance. V Praze jsem totiž plně spokojený. Radost mi dělají i oba kluci, kteří také hrají,“ libuje si Petr Kaucký.

Petr Kaucký

Avšak mezi tzv. krajánky jsou i současní reprezentační trenéři mládeže Josef BRAUN a Martin PYTLÍK, nebo i ostřílený obranář Roland KRMASCHEK, který se nám svěřil, že v letos v květnu už to bude třicet let, co hraje u německých sousedů. Krmaschek se přitom jako jediný z vybraných respondentů nezabývá trenérskou prací a věnuje se obchodu. ,,Trenérská činnost šla mimo mě. Řídil jsem se přitom radou svého šéfa, který mi to nedoporučoval a jsem rád, že jsem na jeho slova dal. Trénování je časově i psychicky náročné, zvlášť pokud to člověk chce dělat dobře. Kdybych měl čtyři životy, taky bych to asi rád vyzkoušel, ale v normálním životě ani náhodou.“

Původně se trenérské práci nevěnoval ani Josef Braun. ,,Předtím než jsem dostal atraktivní nabídku do Ústí nad Labem, jsem také podnikal. Měl jsem obchůdek, ve kterém jsme nejprve prodávali ovoce a zeleninu, později jsme sortiment rozšiřovali. Po nějaké době jsem se rozhodl i pro vlastní cukrárnu,“ vypráví o svém businessu.

Roland Krmaschek

Ovšem ani Braun nebo Pytlík si nemohou na své zahraniční angažmá stěžovat. Obecně ale reprezentační trenéry trápí spíše jiné starosti. V poslední době se často diskutuje o tom, zda by se neměl reprezentační trenér vzdát profesionální hráčské kariéry a věnovat se jenom svým reprezentačním povinnostem z toho vyplývajícím. ,,Být trenérem na plný úvazek určitě znamená vzdát se hraní, a to je, pro mě momentálně problém, zvlášť když si uvědomím, že jako reprezentační trenér jsem vystavován stále nějakému tlaku (např. chytře cílenými provokacemi a uváděním překrucovaných informací ze stran nejmenovaných rodičů). Zkrátka díky hraní v Německu si stále udržuji slušnou úroveň, mám dobrý klub, ve kterém jsem spokojený a hrajeme stále na určité výši. Spoustu změn jsem schopen podchytit de facto z první ruky, a to hlavně díky tomu, že jsem stále sám aktivním hráčem. Myslím si, že coby trenér tím získávám právě před nehrajícími trenéry nemalou výhodu a vedle toho se také domnívám, že mladí hráči v nás mají větší důvěru a více nás berou, když je ještě dokážeme sami porazit. Aktivní hraní zkrátka nijak neubírá na kvalitě mé trenérské práce. Jen mám větší ,,honičku“ a musím být na sebe přísný.“

Podívejme se nyní na hlavní faktory, které hráče ke stolnímu tenisu stále váží.

Marek ČIHÁK (SKST Charvát Baník Havířov): Důležitým faktorem jsou samozřejmě finance, protože ta samotná trenéřina nás nezaplatí. Kdybych proto musel vlivem nějakých okolností skončit, tak bych se asi musel plně věnovat trenéřině a požadovat i nějaké navýšení platu. Mým prioritním zájmem je ale hrát stolní tenis nadále, protože mě to prostě udržuje fit. Jen se člověk musí cítit v pohodě, mít čistou hlavu a neřešit problémy bokem. To je někdy to nejtěžší.

Martin PYTLÍK (zahraničí): Je to určitě potřeba pohybu. Když už doma ležím jenom dva dny, tak se cítím ,,rozlámaný“, a proto jakýkoliv pohyb vítám. Samozřejmě bez lásky k tomu sportu by to taky nešlo. Dělám zkrátka co mě baví a v neposlední řadě mě u toho drží také dcera.

Roland KRMASCHEK (zahraničí): Jsou to hlavně tři důvody. V ping-pongu podnikám, a proto je pro mě důležitý kontakt s lidmi, kteří se v něm pohybují. Dále se díky tomu udržuji v kondici a koneckonců mám z toho i slušné ,,diety“. Nakonec bych přidal ještě jeden důvod, a to je fakt, že jsem stále více mezi mladými, a to mě trochu omlazuje.“ :-) 

Radek KOŠŤÁL (SKST Borová-Liberec): Asi bych lhal, kdybych nezmínil finanční ohodnocení. V současné době ale hraji také proto, abych se po zdravotní stránce držel ,,pohromadě“. Je to dáno i tím, že minulý rok jsem se potýkal poměrně s vážnými zdravotními problémy a už se zdálo, že budu muset končit. Doktor mi ale řekl, abych nadále sportoval, protože v opačném případě by to bylo ještě horší. 

Josef BRAUN (zahraničí): Za prvé mě to baví, zadruhé mi to přináší určité výhody a zatřetí se díky tomu udržuji stále v kondici a nutí mě to dbát na zdravý životní styl. Všemu nahrává i fakt, že nás ti mladí vyloženě ,,nepřeskakují“, naopak spíše stagnují. Vzpomínám si, že my v jejich věku jsme už dávno zatápěli těm starším a zkušenějším. To je také důvod, proč si myslím, že spousta ,,starších“ hráčů ještě hraje na tak vysoké úrovni, protože zkrátka chybí tlak zespodu. Vedle uvedeného mě ale hraní obohacuje i v mé trenérské práci. 

Petr KAUCKÝ (Kotlářka Praha): Samozřejmě mě to baví a naplňuje. Momentálně se také věnuji trénování dětí na Kotlářce a na půl úvazku působím jako trenér RCM, vyjednávám a organizuji zápasy, píši na klubové stránky atd. Kdybych k tomu neměl pozitivní vztah, tak bych to asi nedělal. Jisté měřítko v tom sehrává i otázka peněz, ale to je přirozené. 

Marek Klásek s Josefem Braunem

Potýkali jste s nějakou delší herní pauzou? 

Roland KRMASCHEK (zahraničí): Hraju víceméně pořád. Zranění mě vyřadilo ze hry jen dvakrát, a to na půl roku. Poprvé jsem se takto vážněji zranil ve svých 26 letech. Tenkrát se psal rok 1995. Vzpomínám si na to, jak jsem tehdy ležel na pokoji v Hannoveru, kde se povalovaly zbytky flašek od vodky po Mazunovi. Napadla mě otázka, co vlastně budu dělat, když budu muset skončit? Buďto jako Mazunov, a nebo najdu lepší cestu, a tak se v mé hlavě zrodila myšlenka začít v ping-pongu podnikat. 

Petr KAUCKÝ (Kotlářka Praha): Měl jsem docela štěstí a zranění se mi v průběhu kariéry vyhýbala. Pouze jednou jsem měl přetrhané postranní vazy a nevypadalo to se mnou moc dobře, ale věřil jsem, že se dám zase brzy dohromady, a tak se i stalo. Pauza netrvala déle než čtvrt roku. 

Martin PYTLÍK (zahraničí): Loni jsem byl na půl roku mimo hru, když mi praskla Achillova šlacha. Teď už ale dávno hraju a cítím se naprosto fit. 

Josef BRAUN (zahraničí): Po celou dobu jsem neměl větší pauzu. 

Marek ČIHÁK (SKST Charvát Baník Havířov): Musím zaklepat, ale z dlouhodobého hlediska mě žádné závažnější zranění nepotkalo. S výjimkou měsíce prázdnin, tak hraji téměř celý rok a dokud mi tělo neselže, tak bych rád hrál co nejdéle, i kdyby to byla jen 1. nebo 2. liga. 

Radek KOŠŤÁL (SKST Borová-Liberec): Zranění se mi také vyhýbala až do minulého roku, kdy mě všechno dostihlo. Jinak jsem ale hrál téměř po celou dobu své kariéry, akorát jeden rok jsem si dal takovou menší ,,psychickou“ pauzu a šel jsem hrát ,,jen“ 1. ligu. 

Máte ambice zúčastnit se ještě velkých veteránských turnajů? 

Petr KAUCKÝ (Kotlářka Praha): Jelikož mám dvě děti a v tom čase, kdy se pořádají vrcholné veteránské akce je spíše čas dovolených, dávám jednoznačně přednost rodině a trénování mládeže. 

Martin PYTLÍK (zahraničí): Vždy když skončí sezóna, tak si potřebuji trochu odpočinout. Takže raději v období veteránských soutěží preferuju pauzu. Navíc jsem už takové povahy, že pokud bych měl někam jet, tak bych se potřeboval opravdu dobře a zodpovědně připravit, a to se mi zvlášť v letní pauze nechce. 

Josef BRAUN (zahraničí): Rád bych, ale na veteránské turnaje už mi opravdu nezbývá čas. 

Roland KRMASCHEK (zahraničí): Zatím mě to neláká, ale neříkám, že mě časem někdo někam nezláká. 

Marek ČIHÁK (SKST Charvát Baník Havířov): Jsem členem veteránského klubu, ale ještě jsem turnajů nezúčastnil. I když jsem to už několikrát zvažoval. Většina těch hlavních turnajů je ale na konci června, kdy už nemám ani sílu ani motivaci, ale tuto otázku nechávám otevřenou do budoucna. 

Radek KOŠŤÁL (SKST Borová-Liberec): Přiznám se, že na 99% ne. Chci teď raději více pečovat o své zdraví. Nevím tedy, co by mě muselo k tomu motivovat. Ten termínový kalendář je skutečně nabitý. Sám hraju a ještě absolvuji akce s dětmi, ale všechno se může výhledově změnit.

Martin Pytlík


Komentáře: 1

Borek Moravec napsal:
02 Února 2018
IP: 90.181.184.*
Borci,
obrovský respekt a uznání. Chodili jsme na Vás před 20ti lety a s úžasem sledovali to, jak se dá hrát ta naše nádherná hra - chodíme na Vás i dnes
Přeji všem hlavně pevné zdraví, bez kterého to nejde, jste skuteční profesionálové, kterým můžou některé mladší generace závidět

Zanechat komentář