Pinčesobchod
O užitku a škodlivosti Superligy
Kategorie: Rozhovory / 27 Prosince 2017
Zobrazení: 2351
Komentáře: 2

Po přečtení nečasové úvahy o škodlivosti a užitku historie od německého filozofa a nihilisty Friedricha Nietzscheho mě nenapadlo nic jiného, než užít takřka totožný nadpis i ve vtahu ke konkrétním problémům současného českého stolního tenisu, v tomto případě mi už delší dobou vrtá hlavou, jaký význam má vlastně Superliga?

Jak by se na první pohled mohlo už z názvu zdát, tak Superliga by měla představovat soutěž nejvyšší kvality s vybranými týmy, ale momentální situace je asi taková, že mě do značné míry nutí o tom pochybovat.

Současná podoba Superligy zahrnuje jakýsi ,,středoevropský prostor“ tvořený následujícími státy: Rakouskem (4), Chorvatskem (3), Českou republikou (4), Maďarskem (4), Slovenskem (3) a Slovinskem (1). Čísla v závorce přitom uvádějí počet týmů, kterými jsou jednotlivé státy v soutěži zastoupeny. V 90. létech minulého století zahrnovala Superliga pouze čtyři středoevropské svazy: ČR, Slovensko, Maďarsko a Rakousko. V té době však patřili hráči uvedených zemí do širší evropské špičky a kvalita soutěže tak byla podstatně vyšší. Navíc nebyl tolik nabitý termínový kalendář a vzdálenosti se omezily na minimum.

Stávající podoba ženské Superligy zahrnuje jedenáct týmů, mužská podoba se hraje v pouhých osmi. Z celkového počtu devatenácti týmů dosahuje jen asi polovina týmů určité kvality. Mezi pomyslným spodkem a vrchem vznikají přímo až propastné rozdíly. Už tento nepoměr je alarmující. Jednak také z toho důvodu, že soutěž může hrát prakticky kdokoliv. Značnou část těchto týmů tvoří i tzv. reprezentační kolektivy hráčů a hráček do 21 let, které zde vystupují jako samostatně působící segment, přičemž dříve nebylo neobvyklé, že v reprezentačním dresu nastupovali i hráči, kteří již přesáhli věk jednadvaceti let.

Na druhou stranu je jistě vhodné pochválit snahu o větší integraci hráčů do 21 let, kteří často bývají ohroženou skupinou po ukončení své mládežnické reprezentační kariéry, ale nemyslím si, že zvolená forma přináší mladým hráčům požadovaný užitek. Ano, zcela jistě si zahrají i kvalitní zápasy, ale velmi často zde dochází ke konfrontaci stále stejných hráčů a hráček, akorát s tím rozdílem, že jejich vzájemné souboje nejsou klasifikovány pod hlavičkou české Extraligy, nýbrž Superligy. Nemluvě o tom, že se většinou hraje přes týden, nejčastěji v úterý. Pokud je tedy nutné na zápas cestovat až do Chorvatska, tak hráč ztratí až dva dny tréninkové přípravy a čas, který by vedle toho mohl věnovat regeneraci. Objeví se asi přirozený argument, že hráč si na místo tréninku zahraje kvalitní zápasy, ale pochybuji, že po několikahodinové cestě posbírá veškerý svůj elán, aby se mohl plně koncentrovat na utkání. V takovém případě spíše bojuje s únavou, než se soupeřem. Přitom ho ještě čeká cesta zpátky.

Superliga z mého pohledu postrádá svou dřívější prestiž, jakou má například Pohár ETTU, nemluvě o Lize Mistrů, resp. Mistryň. Vedle toho zahrnuje jen velice úzký okruh zemí s celkově malým počtem týmů. Z tohoto důvodu se také ptám, zda by nebylo lepší poohlédnout se po jiné možnosti, jak pracovat s hráči po završení svého mládežnického věku, a nebo je nasnadě otázka, jak docílit požadovaného efektu?

Nad uvedeným problémem se zamýšleli současní, resp. i bývalí reprezentační trenéři, kteří mají k dané problematice nejbližší vztah.

Ján MEDVECKÝ: Superliga má samozřejmě význam, a to zejména i vzhledem k tomu, že reprezentace žen prochází a bude dále procházet obměnou, resp. omlazením kádru. Tato soutěž tak nabízí mladým hráčkám možnost zahrát si kvalitní zápasy. Dle mého názoru je to dobrá soutěž hlavně pro postjuniorky, které se zatím v malé míře zúčastňují turnajů světového okruhu a tímto způsobem si tak alespoň drží nějaký mezinárodní kontakt. Problémem jsou ale termíny a ony nešťastné úterky, které vždy naruší tréninkový rytmus, což je v případě delšího cestování i dva dny. Každopádně konfrontace na kvalitní úrovni, jak bylo v této sezóně s Budaorsi a se Zagrebem, byla pro naše post juniorky přínosná.

Josef PLACHÝ: Superliga je především dobrou soutěží i zkušeností pro post juniory, kteří nemají okamžitou šanci dostat se do reprezentace, a proto se snažím dávat příležitost právě těmto hráčům. Celkový obraz Superligy je však poznamenán i několika negativními aspekty. Prvořadě je to narušení tréninkového procesu. Z toho důvodu bych byl pro, aby se Superliga řešila turnajovým systémem, kdy by se určil jeden hrací víkend a jednotlivé týmy by se sjely na jedno místo, kde by se odehrála část soutěže. Chybí tady například finanční motivace, a hráčům by tak mělo jít hlavně o to, aby si zahráli kvalitní zápasy se zahraničními soupeři a věřím, že pro mnohé z nich je dostatečnou motivací i samotná skutečnost, že si mohou zase obléknout reprezentační dres, ale aby to všechno mělo smysl, tak by se mělo zapracovat právě na lepším herním systému, případně by i týmy jistě více motivovalo, kdyby dostávaly finanční odměny za svá umístění.

Aleš SVITÁK: Dříve jsme v Superlize patřili k těm lepším týmům. Nyní se ale řadíme spíše k těm slabším, což je škoda, protože naše hráčky se právě potřebovaly měřit s hráčkami přibližně stejných kvalit. Z rakouské či z maďarské školy mohou naše hráčky i hráči brát. Ty vzdálenosti nevnímám jako největší problém, spíše by se mělo více trénovat, aby byly naše kolektivy konkurenceschopnější. 

Více k aktuálnímu ročníku Superligy zde.



Komentáře: 2

No.1 napsal:
26 Prosince 2017
IP: 94.112.44.*
Já si myslím, že nejlepší trénink je samotný zápas.
Všichni tady mluví o narušení tréninkového procesu, ALE, kam ten jejich trénink vede, vidíme v posledních letech všichni = do propadliště výsledků...

Hanz napsal:
26 Prosince 2017
IP: 193.179.220.*
No nevím, jestli zrovna zápas v superlize po x hodinách cesty je to pravé ořechové.

Zanechat komentář