...
Pinčesobchod

Z reprezentanta ex reprezentantem aneb kde někdy končí cesty mladých talentů

Kategorie: Články - Rozhovory / 20 Září 2017

Ti z vás, kteří se ve stolním tenisu pohybujete již dlouhou řadu let, si jistě všimli, že v české mládežnické reprezentaci jsme měli nemálo talentované mládeže. Kam se ale někteří z nich poděli? Proč o nich už neslýcháme? 

Někde se možná stala chyba. Vždyť někteří z nich dokázali uspět i na MEJ a vybojovat pro Českou republiku medaili, přesto se z různých důvodů rozhodli stolní tenis odsunout na druhou kolej. O kom to mluvíme?

Lukáš Jandora v reprezentačním dresu. (Foto: Archiv Zlínský deník)

Lukáš JANDORA,,nedokázal jsem si představit, že bych se stolním tenisem dokázal dobře uživit“

Čtyřiadvacetiletý Lukáš JANDORA vybojoval pro KST Zlín celou řadu medailí na mládežnických mistrovstvích. Společně s Tomášem SMÝKALEM vytvořili nebezpečný zlínský tandem, který dominoval bodovacímu pořadí mládeže po dlouhou dobu. Oba se také zúčastnili MEJ a byli ještě v juniorské reprezentaci. Později už se tam ale neobjevili.

Lukáše se ptáme proč?

,,Mě osobně k tomu vedly dva faktory, které spolu vzájemně souvisely. Zaprvé jsem postupem času zjistil, že na to prostě nemám jak zdravotně, tak herně. Zadruhé jsem neviděl ve stolním tenise perspektivu. Nechci nic generalizovat, ale já osobně jsem si nedokázal představit, že bych se stolním tenisem dokázal dobře uživit.“

Z čeho vyplývalo toto tvé přesvědčení?

,,Já jsem totiž nikdy nechtěl obětovat školu na úkor vrcholového sportu, takže jsem nikdy dlouhodobě netrénoval ve středisku vrcholového sportu a i přesto, že jsem trénoval možná o čtvrtinu až polovinu méně než kluci ve středisku, musel jsem dvakrát týdně docházet do nemocnice na rehabilitaci. Dneska už vím, že se vrcholový sport dělá jinak, ale to už je zase jiné povídání.“

Dá se tedy říci, že tím stěžejním důvodem bylo studium?

,Ano, dal jsem přednost studiu medicíny a příští rok ho snad zdárně ukončím! :-) První dva roky studia jsem se to snažil ještě skloubit a hrát aspoň ligové soutěže, ale bez tréninku jsem moc nevyhrával a to mě prostě nebavilo (koho taky baví prohrávat, že?) :-) Proto mám obdiv třeba i pro Dášu Blaškovou, která dokáže při medicíně ještě hrát extraligu.“

Když se na to teď podíváš s odstupem času, myslíš, že ses rozhodl dobře?

,,Rozhodně nelituju toho, jak jsem se rozhodl, i když s platy mladých lékařů to taky není bůhví co!! :-) Stolní tenis obecně mi toho dal hodně: disciplínu, cizí jazyky, naučil jsem se starat sám o sebe, ale neměnil bych. Když už se pro něco rozhodnu, dělám to naplno a nikdy jsem vlastně ani nepřemýšlel, jestli jsem udělal chybu.“


Lukáš Jandora na pálku nesáhl poslední tři roky, ale o stolní tenis se stále zajímá. Sleduje ho na internetu a občas se také podívá na nějaký zajímavý zápas, stále je i v kontaktu s některými ping-pongovými kamarády, ale jak sám říká, stolním tenisem už nežije každodenně. Jeho mládežnický oddílový kolega Tomáš Smýkal hraje nyní 1. ligu za MS Brno.

 


Kristýna ONDŘÍŠKOVÁ - ,,mojí prioritou bylo v řádném termínu a s výbornými výsledky absolvovat vysokou školu“

Jméno sedmadvacetileté Kristýny ONDŘÍŠKOVÉ je spjato především s mistrovským Hodonínem, kde prožila velkou část své mládežnické kariéry a odehrála i několik extraligových sezón. Podobně jako Jandora i Ondříšková patřila k předním hráčkám republikových tabulek a v mládežnické reprezentaci byla prakticky po celou dobu, kdy mohla být. Reprezentační kariéru korunovala ziskem medaile z kadetského MEJ ve čtyřhře, kterou v roce 2005 získala s Chorvatkou Mirelou Durak.

I v případě Kristýny Ondříškové ale nakonec převážily studijní zájmy nad stolním tenisem.

,,Po úspěšném přijetí na vysokou školu jsem se jednoznačně rozhodla jít cestou studia a vzdělání. Mojí prioritou bylo v řádném termínu a s výbornými výsledky absolvovat vysokou školu, což je podle mého názoru v dnešní době nezbytný a zároveň ten nejlepší odrazový můstek do života každého jednotlivce. S odloučením se od pravidelného drilu a tréninků ve stolním tenise také úzce souvisela moje studijní stáž v zahraničí. Následně už nebyla možnost věnovat se naplno profesionálnímu sportu.“

Jak své rozhodnutí hodnotíš teď? Myslíš, že jsi udělala správný krok, když si dala přednost studiu před sportem?

,,S odstupem času a po zkušenostech z pracovní praxe můžu jednoznačně říci, že jsem se v mém případě rozhodla správně. Nicméně takováto rozhodnutí jsou velice individuální a záleží na každém jednotlivci, jakou cestou se rozhodne jít. Velice ráda ale vzpomínám na roky strávené v ping-pongovém kolektivu za stolem i mimo něj.“

Jaký je teď tvůj vztah ke kulatému míčku?

,,K ping-pongu mám stále velmi pozitivní vztah. Navštěvuji utkání ligových soutěží mužů a fandím klukům z oddílu stolního tenisu v Hustopečích. Naše reprezentanty a reprezentantky sleduji na internetu a pokud je příležitost zajedeme se podívat a povzbudit je na Mistrovství Evropy nebo mezinárodní turnaje World Tour. Také si párkrát v roce chodím zahrát se svým přítelem. Ale to už jen rekreačně a pro zábavu.“

Vojtěch Štrof a Pavel Širuček. (Foto: Libor Pristáš)

Vojtěch ŠTROF - ,,hokej jsem chtěl zkusit jako perspektivnější sport“

Vojtěch ŠTROF je vrstevníkem Pavla ŠIRUČKA. Společně také patřili ke špici až do té doby, kdy se levoruký stolní tenista rozhodl dát přednost hokeji. Štrof se stal Mistrem ČR ve dvouhře mladších žáků a měl slušný náběh do mládežnické reprezentace, ale právě v té době se začal ,,lámat chleba“.

,,V patnácti letech jsem přestoupil do hokejových Pardubic, kde jsem začal hrát dorosteneckou extraligu. Tehdy už to s pinčesem skloubit nešlo. Přece jen 7-8 tréninků týdně plus 2-3 zápasy nejde dát dohromady. Hokej byl pro mě rozhodně perspektivnější, s tím, že když se neprosadím, tak se můžu případně vrátit k pinčesu jako takový doplněk ke škole nebo práci. V podstatě tak, jako to dělám dnes.“

Dříve brankář pardubického Dynama dnes hraje jen stolní tenis, a to pravidelně 1. ligu. Dříve nastupoval v dresu Havířova, v současné době obléká dres Chocně. V loňské sezóně dosáhl v 1. lize velice slušné 80% úspěšnosti.

Veronika Malíková s trenérkou Janou Dobešovou. 

Veronika MALÍKOVÁ - ,,měla jsem prostě burn out a neměla jsem žádnou motivaci z výher ani z proher“

Šestadvacetiletá levačka Veronika MALÍKOVÁ, která u nás naposledy hrála extraligu v Břeclavi, proslula svým dělovým forhendem a kvalitním servisem. Se svou agresivní hrou to dotáhla až do reprezentace, kde se také udržela de facto až do konce svého juniorského věku. Dále už ale neměla sílu pokračovat.

Jak se to může stát?

,,Prostě jsem k tomu neměla už žádný vztah ani emoce. Zmizel ten ,,rush“ z výhry, naopak jsem měla totální ,,burn out“ a žádnou motivaci. Jediné na co jsem myslela bylo, že poté co skončím juniorky, odcestuji do zahraničí, postavím se na vlastní nohy a do Česka už se nevrátím.“

A vyšlo to?

,,Vyšlo to. Pro mě byla repre vlastně jen prostředek pro cestování a poznávání. Díky tomu jsem se pak nebála vycestovat a třebas i žít v zahraničí, jazyková bariéra mě taky nezastavila, takže jsem nějaký čas pracovala v Itálii. Poté jsem se přestěhovala do Vídně, kde teď žiji už šestým rokem.“

A stolní tenis?

,,Už se mu nevěnuji. Jak jsem už uvedla, ten vztah k němu se úplně vytratil. Raději teď dělám i jiné sporty (plavání, tenis), ping-pongovou raketu jsem nedržela asi dva roky. Je sice pravda, že jsem ve Vídni zkoušela trénovat děti, ale na to jsem neměla trpělivost.“

Chtěla bys něco poznamenat k současnému systému?

,,Reprezentace je určitě dobrá věc, ale nesmí se brát příliš vážně, protože nejde přece o život. Rozhodně by se měly některé věci změnit, abychom neztráceli dobré hráče, ale to už není na mě, abych to rozebírala.“


Tibor Pavlík

Tibor PAVLÍK - ,,konečně žiju život naplno a dělám to, v čem mi profesionální sport bránil“

A do třetice další levoruký talent. Jedenadvacetiletý Tibor PAVLÍK byl svého času v kadetské špičce. Na MEJ v ruské Kazani dokonce vybojoval stříbrnou medaili ze soutěží kadetských družstev, kde nastupoval po boku Davida REITŠPIESE a tehdy teprve třináctiletého Tomáše POLANSKÉHO. Pavlík v nastavené laťce pokračoval i mezi juniory, nakonec ale dostaly přednost jiné věci. Pojďme se teď s ostravským rodákem pobavit, v čem spatřoval hlavní ,,kámen úrazu“.

,,Samozřejmě v tom bylo více důvodů: měl jsem zdravotní problémy, nechtělo se mi tolik trénovat, chtěl jsem se také věnovat něčemu jinému a hlavně jsem v tom už neviděl smysl.“

Všechno chápu, ale vysvětli nám, v čem si neviděl smysl?

,,Systém reprezentace a de facto i systém klubů je špatně nastavený. Takže hráč k tomu sám směřuje. Nejsem zdaleka první, a pokud to takto půjde dál, tak ani zdaleka ne poslední, kdo se tak rozhodl.“

Můžeš to rozvést?

,,Přechod z juniorů do mužů je těžký a motivace ho zvládnout nulová. Teprve potom, co jsem skončil, jsem si uvědomil, jak to všechno bylo zbytečné (bodovací turnaje, reprezentační turnaje). Výsledky neměly žádnou váhu. Celý rok směřoval k MEJ a za celou dobu, co jsem byl kadet nebo junior, nevznikla žádná kritéria pro nominaci. V podstatě si každý udělal nominaci, tak jak chtěl. A když to pak nedopadlo, tak se jen mávlo rukou a jelo se dál stejně. Myslím, že v tom systému chybí systém. Jakou má mít potom hráč motivaci, když nejsou nastavena žádná pravidla? A to si ani mnozí neuvědomují, jak je to mnohdy složité i pro rodinu hráče.“

Chceš k tomu ještě něco dodat?

,,Jistě. Reprezentace přece nemůže fungovat tak, že si po celý rok hráče trenér nevšímá a pak ho zavřou na tři týdny na ubytovnu ve Vlašimi. A po MEJ řeknou, že se pro úspěch udělalo maximum?“

Věřme tedy, že teď už je situace se sledováním reprezentantů lepší. Jsou však ještě nějaké další důvody, které tě nasměrovaly touto cestou?

,,Ano. Když jsem se dopracoval k podpisu profesionální smlouvy, tak jsem si uvědomil, že vydělávám to, co skladník v Kauflandu na polovičním úvazku. A to v době, kdy jsem byl v podstatě na vrcholu. Dalším velkým problémem, a ten s tím úzce souvisí, je fakt, že stolní tenis jako sport mnoho lidí nezajímá, o tom svědčí i obecně jeho nízká sledovanost. Není taky ke komu vzhlížet. Mladí by měli vidět někoho, kdo se tím zabezpečil na celý život a žije spokojeně. Nechtěl bych zažít to, že bych byl na stolním tenisu natolik závislý, abych se musel po každé sezóně někoho "doprošovat", jestli mě bude angažovat na příští sezónu nebo ne.“

Jak se tedy cítíš teď?

,,Je třeba říct, že ping-pong ještě stále hraju. Letos bych měl hrát 2. ligu za Nový Jičín a musím taky říct, že se cítím skvěle. Hned první den, kdy jsem skončil s profi ping-pongem a vyšel z haly, tak jsem se po dlouhé době cítil opravdu dobře. Jakoby ze mě všechno spadlo, konečně byla pryč ta rutina. Asi to není jednoduché pochopit pro toho, kdo se v tom nepohyboval, ale není podle mě moc těžších věcí, než být průměrný hráč v extralize. Je těžké, aby se ti delší dobu dařilo, naopak ty období, kdy to nejde, jsou nekonečné.“


Denisa Hošková.

Denisa HOŠKOVÁ - ,,ve středisku jsem byla jenom jako další kus, a to mi moc nevyhovovalo“

Denisa HOŠKOVÁ je jen o pár měsíců mladší než Tibor PAVLÍK. Stejně jako on byla i ona platnou členku reprezentace, a to především ve svém kadetském věku, kdy společně s Kristýnou ŠTEFCOVOU patřily k hlavním tahounkám kadetského týmu na MEJ. Vedle toho měly i velice slušný debl, který se dokázal i mezinárodně prosazovat. Hráčka pražského Slavoje nakonec ve své reprezentační kariéře na rozdíl od Štefcové nepokračovala.

Deniso, pověz nám jaké důvody tě k tomu vedly?

,,Myslím, že hlavním důvodem byl můj přechod do střediska. Od té doby se moje výkonnost zastavila. Dříve jsem byla zvyklá individuálně trénovat s Miluškou Kocovou, která se mně a Týně Štefcové věnovala skoro na 100%. Ve středisku jsem si ale připadala jen jako další kus, což mi moc nevyhovovalo. Když jsem potom viděla, že mě najednou začínají ostatní výkonnostně předbíhat, ztratila jsem motivaci.“

Jak se projevovala tvá ztráta motivace?

,,Stolní tenis mě začal unavovat. Musela jsem se každý den přemlouvat, abych vůbec dojela na trénink. Nakonec jsem si řekla, že je asi hloupost zabírat místo někomu, kdo to opravdu chce. Nedá se tedy tak zcela říct, že bych něco upřednostnila, jen jsem už nechtěla absolvovat ten několikaletý kolotoč.“

V současné době hraje původně kmenová hráčka pražského Slavoje za druholigový ženský mančaft Sokol Králův Dvůr a stejně jako většina ostatních má díky stolnímu tenisu spoustu hezkých vzpomínek, spoustu dobrých přátel a především je bohatší o několik životních zkušeností.


Komentáře: 9

M. napsal:
20 Září 2017
IP: 93.91.243.*
Tibor Pavlík
,,Když jsem se dopracoval k podpisu profesionální smlouvy, tak jsem si uvědomil, že vydělávám to, co skladník v Kauflandu na polovičním úvazku. A to v době, kdy jsem byl v podstatě na vrcholu.'
Sice pravdivé, ale s tím jeho totálně amatérským přístupem, kdy chodil do herny z donucení, je zázrak, že mu někdo nabídl profi smlouvu. Jeho vrchol byl tam, kde mnozí vidí teprve nížinu, začátek cesty.
..Letos bych měl hrát 2. ligu za Nový Jičín a musím taky říct, že se cítím skvěle. Hned první den, kdy jsem skončil s profi ping-pongem a vyšel z haly, tak jsem se po dlouhé době cítil opravdu dobře.'
Tak to je pecka, ten frajer s profi pingpongem totiž vůbec nikdy nezačal!!! Jen mu někdo dal pár korun ...

J. napsal:
20 Září 2017
IP: 89.176.3.*
S tim vsim se da jen souhlasit a hlavne teda s Tiborem Kdyz clovek trochu zjisti jak cely ten system funguje tak absolutne ztraci motivaci...pokud ma hrac trochu rozumu tak se zameri na vzdelani a pinec hraje nekde pro radost s kamarady nebo si neco privydela za hranicema.Prosel jsem dve hlavni strediska a videl jsem jen v Praze zlikvidovat nespocty talentu! Ale to cele zacina u vedeni svazu, myslim ze kdo se kolem pingpongu trochu pohybuje tak moc dobre vi kde je zakopanej pes

player napsal:
20 Září 2017
IP: 86.49.187.*
Velká paráda, díky za článek. Přesně rozumím Tiboru Pavlíkovi, ale vlastně i ostatním. Důležitý je se bavit, jakmile se z toho stane rutina a povinnost, může být velice složitý hledat motivaci, proč to vlastně člověk dělá. Pro plat skladníka na poloviční úvazek v Kauflandu dát všechno stranou na spoustu spoustu let s nejasnou budoucností? To tě to musí zatraceně bavit..

Tibor Pavlík napsal:
20 Září 2017
IP: 89.103.116.*
M. - Děkuju za přínosný komentář. A jsem rád, že díky internetu se i člověk jako ty, co se neumí pod svůj názor podepsat, může cítit relevantní.

Nemám problém se k jakémukoli názoru vyjádřit, ale jedině, když se autor podepíše.

David Bochňák napsal:
20 Září 2017
IP: 217.30.64.*
Tibor to vystihl. Jsem rád, že jsem se rozhodl skončit ve středisku ještě v době, když jsem na to měl nárok. Měl jsem tu možnost být pár let na El ninu a středisko vrcholového sportu si tedy představuji úplně jinak. Je tam prostě všechno špatně a proto z těch talentovaných hráčů co by to mohli někam dotáhnout se stávají hráči průměrní a nebo s tím sportem skončí. Neřikám, že to je můj případ, ale s mládeží se u nás neumí vůbec pracovat. Ty děti ten sport hrají hlavně pro radost, to by si ti dotyční měli uvědomit, ale ono to je stejně jedno, protože to budou dělat pořád ti stejní lidé a ta změna stejně nenastane.

v.k napsal:
21 Září 2017
IP: 83.208.102.*
Řekl bych že do juniorů to funguje relativně dobře:viz Tregler,Širůček,Polanský.To byli přece špičky ve svém věku.Potom se ale nikdo těmto hráčům nevěnuje a nemají se kde zlepšovat.Když bych vzal třeba čínu tam mají A tým 7-8 nejlepších hráčů a trénují celý den spolu,potom je tam b-tým a c tým občas si vemou někoho z nižších týmů jako sparinga.K tomu 2-3 trenéři na každou skupinu.Hernu a trenéry dotuje stát.kdyby to někdo dělal takhle u nás že by nejlepších 30 hráčů hrálo spolu tak by to bylo myslím taky jinde.Pro dospělé už svaz nic nevymýšlí ani nedotuje

Jan Gomola napsal:
21 Září 2017
IP: 62.129.39.*
Ahoj Tibore,
jsi hrdina, v kariéře jsi toho dosáhl tolik moc, že jsi můj vzor.
Přeji Ti ať se ti daří v Jičíně a životě a tak.

Vzor napsal:
06 Říjena 2017
IP: 37.48.50.*
Ještě by bylo zajimavé vyzpovídat kluky 40+, kteří doteď hrajou jen stolní tenis a omlouvám se, ale promrhali polovinu produktivního života... a neni jich málo ???

Tamara napsal:
06 Říjena 2017
IP: 78.45.192.*
Beru v potaz.

Zanechat komentář