Pinčesobchod
Vladimír Slobodzian: O střetávání s ČAST
Kategorie: Rozhovory / 31 Ledna 2017

Vzpomínáte si ještě na doby, kdy vycházel časopis Stolní tenis? Co vám říká jméno Veronika Macková? A už máte doma knihu Devadesátka stolního tenisu v Čechách, na Moravě a Slovensku?

Na našich stránkách už jste se mohli dozvědět o práci Ivana URBANA, jehož stálým zájmem je snaha co nejvíce propagovat stolní tenis v televizi, a to i přes nelehké finanční či svazové podmínky. Rovněž jste si mohli přečíst něco málo o aktivitách Františka ZÁLEWSKÉHO, fotografa a dlouhou dobu také redaktora oficiálních stránek ČAST, který se aktuálně věnuje zpravodajství na svých facebookových stránkách. Zmínili jsme i momentálně asi nejaktivnějšího ,,bojovníka“ za zlepšení mediálního obrazu stolního tenisu, a sice Antonína SRNU.

V této souvislosti bychom ale neměli zapomínat ani na Vladimíra SLOBODZIANA. Člověka, který se mezi ping-pongovými pálkami aktivně pohyboval valnou většinu svého života. Člověka, za kterým je v českém pinku vidět kus práce, ačkoliv sám tvrdí, že ne všechny věci dělal dobře.

Časopis Stolní tenis a jeho cesta k úspěchu i k zániku

Historie časopisu Stolní tenis sahala do devadesátých let minulého století. Ve svých počátcích vycházel jako dvouměsíčník a ve svém obsahu podával ucelený přehled o uplynulých stolně-tenisových událostech. Poprvé Vladimír SLOBODZIAN s časopisem přichází do kontaktu kolem roku 1997.

,,Práci sportovního novináře jsem se věnoval odjakživa. Od roku 1977 jsem pracoval v různých denících a vždycky jsem měl na starosti nějaký sport. V letech 1993-97 jsem vydával i vlastní regionální týdeník Mladoboleslavsko, ale noviny jsem z finančních důvodů nakonec musel prodat. Po roce 1997 jsem působil v motoristickém vydavatelství Automedia. A právě v té době se také začíná rodit má spolupráce s časopisem Stolní tenis.“

Pokračujte....

,,Tehdy jsem působil v oddílu stolního tenisu TJ Klínec, jehož členem byl i Ivan Fürbacher, tehdejší předseda svazu. A tu přišla řeč na časopis Stolní tenis, který se v té době potýkal s problémy. Tehdejší šéfredaktor Zdeněk Knebl, který zajišťoval veškerý sortiment spojený s výrobou časopisu, se nečekaně sbalil a odjel do Ameriky. A tak jsem se nabídl, že bych jej nahradil. Tuto práci jsme ale vykonával jako ,,vedlejšák“. Má hlavní práce byla stále v Automedii.

Už jako novinář při rozhovoru s Marií Hrachovou.

Co bylo dále?

,,Uvědomovali jsme si, že dvouměsíční periodicita časopisu je špatná a neaktuální. Vše ale bylo o penězích. Ivan Fürbacher tvrdil, že roční režie časopisu činila 400 tisíc (tzn. tolik stálo vydání šesti čísel za rok) a podle něho by přechod na měsíčník musel svaz dotovat dvojnásobnou částkou.

Já si ale vzpomínám, že časopis skutečně vycházel jednou měsíčně....

,,Ano, nakonec se to podařilo prosadit. V roce 1999 jsem přišel na vedení svazu a podal jsem návrh, na jehož základě bych převzal vydavatelská práva časopisu pod své jméno a na oplátku bych zajistil, že by vycházel jako měsíčník. Tímto krokem jsem sejmul ze svazu určitou ekonomickou zátěž. Pro začátek jsem ale počítal s desetitisícovou měsíční podporou. Svaz na tuto změnu přistoupil, a tak časopis od nového tisíciletí vycházel měsíčně. V roce 2000 ale na místo Ivana Fürbachera nastoupil nový předseda, a to Zdenek Šváb. Nechtěl moc dohodu dodržovat, ale nějak jsme se vždy domluvili.“

V čem spočívaly konkrétní problémy?

Problémem bylo, že pracovníci ČAST nebyli schopni dodávat materiály na vyhrazené stránky (např. informace z komisí, metodické materiály aj.). I přes tato úskalí ale časopis zdárně vycházel. Od roku 2004 přešel do konce na barevný tisk. Šestnáct stran tak bylo barevných a šestnáct černobílých.“

Přesto se domnívám, že zejména po finanční stránce bylo velice obtížné udržet časopis ,,při životě“

,,To jistě. Časopis se pohyboval na ekonomické hraně. Stále složitější bylo získávání peněz i sponzorů. De facto každému svazovému vedení jsem navrhoval, aby povinností jednotlivých klubů bylo odebírat časopis jako předplatné, čímž by se pokryly určité náklady. Počet předplatitelů sice neustále narůstal i tak, časopis byl stále žádanější, ale tento návrh nakonec nikdy neprošel.“

Nelehká byla určitě i samotná práce na časopisu....

,,To ano. Měsíc co měsíc jsem se snažil časopis naplnit. Podporoval mě sice například František Zálewský, čas od času metodickými materiály přispíval i Jarda Hýbner. Nicméně metodika nepřinášela žádné novinky a já jsem nebyl ochoten tisknout zastaralé metodiky nebo články již dávno uveřejněné.“

Kdy přišel konec časopisu?

,,Po osmi letech práce, kdy už jsem byl dost unavený, tj. v roce 2007, jsem časopis nabídl svazu k odprodeji. Svaz ho koupil a dohodl se se mnou, že jim i nadále budu zajišťovat vydávání a vše s tím spojené. A tak se vlastně časopis vrátil po osmi letech k původnímu majiteli. Po roce činnosti ale tehdejší předseda Zdeněk Botek přišel s názorem, že moje práce pro svaz je moc drahá a spolupráci se mnou ukončil.“

To ale ještě nebyl úplný konec....

Ne, poté se stal odpovědným redaktorem časopisu František Zálewský, ale takto to fungovalo pouze rok. Tuším, že poslední číslo vyšlo v červnu roku 2010.“

Myslíte, že by byla reálná obnova časopisu? Mělo by to vůbec smysl?

,,V tomto ohledu jsem dost skeptický. V současné době by bylo velmi těžké obnovit ho. Kdyby nikdy nedošlo k zastavení jeho vycházení, tak by patrně vycházel doteď, ale teď už asi ne. Navíc dnes už by se těžko prosazoval v silné konkurenci internetu.“

V současnosti na svazových stránkách vychází elektronický magazín Flip. Jaký je Váš názor na něj?

,,Na Flipu v podstatě není nic originálního. Je sice graficky velmi povedeně zpracovaný, ale představuje jen jakýsi výcuc událostí, které už byly jednou zpracované.“

Vy sám jste ještě nějaký čas vedl vlastní internetový magazín známý jako Stopbal.cz

,,Ano, ale skončil jsem to. Jednak z pracovních důvodů, protože jsem nyní druhým rokem vedoucím sportovního oddělení deníku Haló noviny a času mám tak velmi málo. A jednak také i z finančních důvodů, jelikož provoz stránek nebyl zadarmo.“

Podivné výběrové řízení na pozici mediálního svazového pracovníka

V listopadu roku 2012 proběhlo výběrové řízení na pozici mediálního svazového pracovníka. Do konkurzu se tehdy přihlásili tři kandidáti dlouholetý sportovní redaktor Zdeněk SOUKUP, tehdejší správce webu a rovněž novinář s dlouholetými zkušenostmi Vladimír SLOBODZIAN a dvacetiletá Veronika MACKOVÁ. Kdo myslíte, že nakonec vyhrál?

,,Poté co jsem se přestal podílet na vydávání časopisu Stolní tenis, jsem se s předsedou svazu Zbyňkem Špačkem dohodl, že od roku 2010 budu dělat mediálního pracovníka a budu se starat o svazový web. Tuto práci jsem vykonával něco přes dva roky. Celé to ale skončilo velkou roztržkou.“

Co se stalo?

,,Někdy v polovině roku 2012 bylo vyhlášeno výběrové řízení na pozici, kterou jsem do té doby vykonával. Do konkurzu se tehdy přihlásil Zdeněk Soukup, já a jistá Veronika Macková. I přes fakt, že my se Zdeňkem jsme měli několikaleté zkušenosti, tak konkurz vyhrála v té době dvacetiletá a prakticky nezkušená Veronika Macková.

Jak jste reagoval?

,,Protestoval jsem, ale bezvýsledně. “

Pokud mám ale dobré informace, tak nakonec byl na pozici mediálního pracovníka ustanoven František Zálewský. 

,,To je pravda. Veronika Macková dva nebo tři měsíce po svém zvolení tuto práci skutečně zastávala, ale jelikož byla stolním tenisem naprosto ,,nepolíbena“ tak byla nahrazena zmíněným Františkem Zálewským.“

František Zálewský nakonec na postě mediálního pracovníka setrval de facto až do minulého roku. Na jeho práci navázal Jaroslav Odstrčilík.

Deset let uteče jako voda, kdo napíše další slova?

Vladimír SLOBODZIAN je mimo jiné i autorem několika publikací o stolním tenise. Z jeho práce jmenujme biografii Bohumil Váňa – To byl hráč! (2009) nebo ucelený přehled dosavadního stolně tenisového vývoje u nás i na Slovensku, a to v knihách 80 let československého stolního tenisu (2005) a v knize Devadesátka stolního tenisu v Čechách, na Moravě a Slovensku (2015). A právě s posledním titulem nám vyvstává další problém.

,,Když se blížilo devadesátileté výročí našeho sportu u nás, tak jsem si řekl, že po úspěchu knihy 80 let čsl. stolního tenisu vydám i ,,devadesátku.“ Tak jako v roce 2005 jsem se v rámci podpory rozhodl kontaktovat svaz, zda by neodkoupil určitý počet výtisků, tak jak tomu bylo právě před deseti lety.“

Na čem jste se tedy konkrétně dohodli?

,,V říjnu roku 2014 jsem byl pozván na zasedání VV, kde bylo dojednáno, že kniha vyjde u příležitosti devadesátiletého výročí vzniku organizovaného stolního tenisu u nás, tj. březnu roku 2015. Svaz se pak zavázal, že odkoupí 300ks knih. Členové VV s tím souhlasili, Zbyněk Špaček to i písemně potvrdil.“

V čem se tedy stala chyba?

,,Z osobních důvodu (rozvod, velké vytížení v novém zaměstnání, přestavba domu) se vydání zpozdilo a kniha vyšla až v červnu. Vedení svazu však počítalo s tím, že knihy bude předávat vyznamenaným při slavnostním galavečeru v květnu v Hodoníně. O tomto záměru mě však předem neinformoval pan předseda ani nikdo z jiný z VV. Pro zajímavost uvádím, že jsem ani do Hodonína nebyl pozván – zřejmě jsem pro český stolní tenis z pohledu vedení svazu nic neudělal. Následně odmítlo vedení svazu odebrat dohodnutý počet výtisků a odkoupilo pouhých 75 ks. V dohodě z října 2014 nikde nebylo ani slovo o tom, že jsem povinen dodat výtisky do května 2015.“

Protestoval jste?

,,V jednu chvíli jsem byl nakloněn tomu řešit to soudní cestou, jelikož písemná dohoda existuje, ale nakonec jsem ustoupil.“

Jak se knize dařilo?

,,Kniha měla slavnostní křest v srpnu v hotelu Jalta na Václavském náměstí. Na křest přijela i řada bývalých reprezentantů i vedení slovenského svazu. Chyběl jen český zástupce. Vyšla v nakladatelství Futura v nákladu 2 tisíc kusů, což bylo na můj vkus zbytečně moc, ale měl jsem, resp. mám k dispozici i určitý počet výtisků, které si prodávám sám. Poměrně úspěšná byla v tomto ohledu i moje vánoční akce. Ohlasu ,,osmdesátky“ toto vydání ale nedosahuje, což určitě taky bude tím, že ,,osmdesátka“ byla vůbec prvním uceleným přehledem o čsl. stolním tenise. Také je pravdou, že svaz ,,devadesátku“ nijak nepropagoval.“

Závěrem se tedy jen zeptám, zda plánujete vydat obdobnou publikaci i u příležitosti stoletého výročí? :-)

,,Nikdy neříkej nikdy, ale v tomto ohledu jsem to považoval za poslední věc, kterou jsem z hlediska publicity pro stolní tenis udělal.“

Na křtu knihy ,,Devadesátka stolního tenisu v Čechách, na Moravě a Slovensku" v srpnu roku 2015 na balkonu hotelu Jalta v Praze s Vladem Mikem a předsedou slovenského svazu Zdenkem Krížem. 

Vladimír Slobodzian v kostce

Vladimír SLOBODZIAN (nar. 1954 v Děčíně) začal hrát stolní tenis ve svých dvanácti letech, a to v roce 1966. Začínal ve Spartaku Bělá pod Bezdězem, při svých studií na vysoké škole hrál za Slovan Orbis Praha (dnes Sokol Nusle). Během vojenské služby působil ve VTJ Týniště nad Orlicí a poté vystřídal řadu pražských klubů. V polovině sedmdesátých let hrál i 2. nejvyšší ligovou soutěž u nás. Naposledy hrál 1. třídu v Elizze. Věnoval se i trénování dětí, ale momentálně už dva roky nehraje. Věnuje se chalupě.

 V 19 letech hrál II. ligu za Spartak Bělá pod Bezdězem.

Slobodzian se odjakživa držel sportovního zpravodajství. Vystudoval Fakultu žurnalistiky UK v letech 1973 - 77 a později složil rigorózní zkoušku s právem užívat titul doktor filozofie PhDr. Vystřídal práci v různých denících. Po revoluci dokonce vydával vlastní regionální noviny v Mladé Boleslavi. Působil i v motoristickém vydavatelství Automedia. Vydával časopis Stolní tenis a přes dva roky působil na postu mediálního pracovníka ČAST. Vydal tři knižní publikace věnované stolnímu tenisu a aktivně se zasazoval o propagaci stolního tenisu v televizi, když natočil i několik dokumentů z významných akcí. Momentálně je už druhým rokem vedoucím sportovního oddělené v Haló novinách.

 Za stolem v padesáti letech.

Obě jeho děti se rovněž pohybují v pingpongovém prostředí. Dcera Petra (roč. 1989) má licenci mezinárodní rozhodčí a pravidelně soudcuje ligové soutěže, syn Adam (roč. 1997) hraje ligové soutěže v TTC Elizza Praha.  

 S velkým kamarádem Pepíkem Šínem z Hostinného.



Komentáře: 1

dědek napsal:
01 Února 2017
IP: 109.202.82.*
Zajímnavý a hodně poučný materiál. Alespoň pro mě!

Zanechat komentář