V současné době je možné získat šest druhů rozhodcovských licencí, které se od sebe liší rozdílnými požadavky na kvalifikaci a výkon činnosti. Jsou to licence:

• „K“ – pro rozhodčí nebo vrchní rozhodčí soutěží řízených KSST nebo RSST

• „C“ – pro rozhodčí dlouhodobých soutěží družstev

• „B“ – pro vrchní rozhodčí utkání družstev

• „A“ – pro rozhodčí soutěží jednotlivců

• „NU“ („national umpire“) – pro rozhodčí mezinárodních soutěží

• „NR“ („national referee“) – pro vrchní rozhodčí turnajů

Ve stolním tenise není posloupnost získávání licencí podmínkou, pouze se doporučuje. Rozhodčí tak může být držitelem několika různých licencí podle toho, na jakou praxi se chce zaměřit. Platnost rozhodcovských licencí je časově omezená. Žadatel o licenci musí splnit určité podmínky, které jsou dány stupněm licence. Většinou je nutné vyplnit písemný test a absolvovat praktickou část.

Dle registru má v současné době celkem 39 českých rozhodčích i tzv. licenci M. Mezi nimi nejen Klára VACULOVIČOVÁ, Tomáš MALÍK, ale i Vlasta SVOBODOVÁ či Jaroslava TENGLOVÁ. ,,IU licence (International umpire) je mezinárodní licence pro rozhodčí. V českých vodách je známá spíše jako licence M. Já mám navíc ještě takovou „nástavbu“ v podobě Modrého odznaku. Časem bych se určitě chtěla pokusit i o licenci IR (International referee – mezinárodní vrchní rozhodčí),“ obeznamuje nás Klára VACULOVIČOVÁ. (pozn. Klára VACULOVIČOVÁ a Roman KLECKER jsou jediní dva čeští rozhodčí, kteří na Modrý odznak udělovaný ITTF dosáhli, více si přečtěte zde)

Roman Klecker se stal prvním českým rozhodčím, který získal BB (Blue Badge) odznak.

Na co si vzpomenete v souvislosti se ziskem vašich prvních licencí?

Klára VACULOVIČOVÁ: ,,Zisk každé z nich si pamatuji a ke každé se váže nějaké vzpomínka. Třeba svou první licenci jsem získala v patnácti letech, byla to licence ,,C“ a dodnes si pamatuji, co měla kamarádka na svačinu ;-)“

Tomáš MALÍK: ,,Vzhledem k tomu, že jsem produktem ještě „staré“ školy, kdy se licence získávaly postupně a tedy vzestupně od C přes B až k A, tak asi vzpomenu také na zisk své první licence, tedy céčka. Ta byla pro mě také nejnáročnější. Tu licenci jsem získal stejně jako Klára v pouhých 15 letech a všechno, co je spojené s oficiální činností rozhodčího pro mne bylo nové.“

Tomáš Malík, předseda KR ČAST.

Co konkrétně pro Vás bylo nejnáročnější?

Mojmír HORÁK: ,,Pokud jde o náročnost, tak se mne se pro změnu zdálo málo času na vyplnění otázek písemného testu.“

Jaroslava TENGLOVÁ: ,,Někdy byly otázky dost záludné. Je pravdou, že jsem musela opravdu vše důkladně nastudovat.“

Vlasta SVOBODOVÁ: ,,Na licenci B a C už si příliš nepamatuji. Licenci ,,A“ jsem ale dělala v Bratislavě a nejsložitější pro mě bylo sestavení časového plánu. Licenci M jsem získala v roce 1992 ve Vlašimi a čekala jsem na ni dlouhých čtrnáct let!“

Proč tak dlouho?

Vlasta SVOBODOVÁ: ,,Dříve jsme museli po nabytí určité licence mít nějaký čas praxe třeba 3 roky, než jsme mohli jít na vyšší třídu. Na licenci ,,M“ jsem takto čekala čtrnáct let než mi byla schválena. Tehdy bylo mnohem těžší dostat se mezi rozhodčí s touto licencí. Teď ji má ovšem kde kdo, bez praxe, jen když zvládne zkoušky a umí jazyk. Tímto chci říci, že nabytí licence M už zhruba ve 22 letech je zvláštní!

Petr ŠTIKA:,,S názorem paní Svobodové se mohu naprosto ztotožnit. Současný systém nemá návaznost na praxi. V podstatě se dá říct, že jakýkoliv laik se nabifluje znalosti, za které získá příslušnou licenci. Na takové céčko stačí jenom vyplnit test na internetu! A pak se třeba i stane, že takoví rozhodčí, bez naprostých zkušeností, počítají na MČR (viz. MČR v Plzni v roce 2014). Vždyť někteří neměli ani sako. Sice se neustále argumentuje tím, že se snaží přitáhnout ty mladé, ale úroveň tím trpí. Rozhodně by mezi licencemi měla být povinná nějaká praxe.“

Jaroslava TENGLOVÁ: ,,Také si myslím, že to není ideální - nechápu, proč by nemohly licence na sebe navazovat. Mělo by se začínat se základem a postupně s praxí přidávat, a ne vyčlenit jednu licenci na něco a druhou na něco jiného!“

A co na to ,,mladá krev“?

Klára VACULOVIČOVÁ: ,,Ano, všichni víme, že před pár lety systém udělování licencí prodělal změnu a každá změna bolí. Teď s odstupem času si ale troufám říct, že to bylo dobře. Nový systém umožňuje dřívější získání licencí a aktivnější „profesionální život rozhodčího“ Dodnes si pamatuji, jak mi vadilo, že jsem na mezinárodní zkoušky mohla jít až po pěti letech „služby“. Nyní, když je rozhodčí aktivní a snaží se, může jít k testům i za dva roky. A to je velmi motivační pro mladé lidi, které náš sport v pozicích rozhodčích skutečně potřebuje!

Tomáš MALÍK: ,,Osobně tento názor mohu jen podpořit. Myslím si, že stávající systém udělování licencí je nastaven dobře. Velké plus vidím v tom, že si člověk může vybrat, co chce v pozici rozhodčího konkrétně dělat, není vázán faktorem, jestli už nějaké licence má či ne. A druhé zásadní plus vidím v tom, že nebrzdíme mladou rozhodcovskou krev, která může urychlit svůj progres a růst. Upřímně řečeno věková struktura rozhodcovského sboru v současné době, dává tušit, že za 10-15 let může v tomto ohledu nastat neřešitelný problém, že rozhodčí opravdu nebudou.“

Ještě nějaká pro a proti vyplývající z udělování licencí?

Mojmír HORÁK: ,,Já bych rád upozornil na trošku jiný problém, resp. na jistou paradoxní situaci. Stává se, že například vrchní rozhodčí na lize může mít pouze licenci B. Ta ho opravňuje řídit veškeré dění okolo utkání, ale nemůže si v případě nouze sednout přímo ke stolu, pokud nemá C nebo A. Nemá vlastně kvalifikaci k pískání u stolu, ale z logiky věci řídí rozhodčího u stolu a měl by tedy dokonale znát jeho povinnosti. Je to vlastně spíše umělý problém, který v praxi nečiní potíže - ale v případě přesného výkladu by problémy mohly nastat.“

Petr ŠTIKA:,,Faktem je, že licence NU, C, A se obnovují (resp. obnovovaly) najednou, zatímco licence B zvlášť.“

Vlasta SVOBODOVÁ: ,,V loňském roce jsme se takto zúčastnili školení při turnaji v Hodoníně. Dva večery od 19 hodin nás školil Roman Klecker, aby nám byly prodlouženy licence na 3 roky, které nám končily. Dříve stačilo zúčastnit se významnějších akcí, ať u nás, nebo v zahraničí a automaticky se licence prodloužila od nejvyšší po nejnižší. Já bych ale upozornila na to, že jsme pak museli jet zvlášť do Litomyšle na prodloužení licence B, kterou musíme mít k řízení soutěží družstev. Proč se to neudělalo ihned v tom Hodoníně?“

Tomáš MALÍK: ,,Samozřejmě, tyto připomínky se snažíme reflektovat a pak v rámci komise rozhodčích projednat. Naposledy jsme takhle na základě podkladů od širší veřejnosti upravili, že rozhodčím licence ,,B“ bude automaticky přiznávána licence ,,C“ a oni tak nebudou muset absolvovat další školení.“

Petr ŠTIKA: ,,V tom případě bych snad ještě dodal, že se občas se stává, že na extraligových utkáních či na MČR počítají i rozhodčí, kteří mají sice příslušnou licenci, ale ve skutečnosti jen velmi malou nebo žádnou praxi. Myslím proto, že by se tomu mělo zabránit tím, že by se například vykazovalo, kolik toho rozhodčí za minulý rok odpočítal. Teoreticky to jde, ale prakticky je to samozřejmě mravenčí práce.“

Vlasta SVOBODOVÁ: ,,Souhlasím. Dříve to bylo zvykem. Myslím, že ti rozhodčí, kteří rozhodují aktivně od SL, EL až po nejnižší dlouhodobé soutěže vědí, jak napsat zápis a postupovat při různých problémech. Ať si pozvou spíše ty, kteří mají třeba licenci A a nejsou vůbec aktivní!“

Klára VACULOVIČOVÁ: ,,Samozřejmě problémy jsou a budou. Když ale například srovnám, jak funguje udělování licencí v jiných asociacích v Evropě či ve světě, tak si myslím, že je náš systém jeden z nejlepších. A to nemluvím o podpoře (včetně té finanční pro rozhodčí, co nás reprezentují na turnajích po celém světě), kterou jako rozhodčí od naší asociace máme. V evropském i světovém měřítku si rozhodně nemáme na co stěžovat. Také není mnoho asociací, které by měly více aktivních mladých rozhodčích, i když s Německem se ještě nějakou dobu srovnávat nemůžeme. Ale rozhodně nesmíme usnout na vavřínech, samozřejmě, jak je patrné, je stále co zlepšovat, ale také je nutné členskou základnu neustále rozšiřovat. Jsou kraje, kde je nedostatek rozhodčích alarmující.“

Klára Vaculovičová.

Nejen kraje, ale také oddíly, zvlášť potom ty malé, řeší i další palčivý problém....

Tomáš MALÍK: ,,Mluvíme o jednom z velmi zásadních problémů, a sice donutit si oddíly startující v ligových soutěžích udělat v rámci klubu požadované licence rozhodčího, které má každý oddíl hrající ligové soutěže podle soutěžního řádu mít a poskytnout tyto rozhodčí na řízení dlouhodobých ligových soutěží. Jsem srozuměn s tím, že řešení daného problému se ne všem, kteří tyto podmínky nesplňují, bude vyhovovat. Ale nebyla jiná možnost, než zvýšit pokuty za neplnění této podmínky.“

Přejděme teď od problémů k důvodům, které Vás vedly ke snaze získat rozhodcovskou licenci.

Klára VACULOVIČOVÁ: ,,Mě to za stolek vrchního rozhodčího táhlo už odmala. Jednou jsem jako starší žákyně donutila vrchního rozhodčího přelosovat druhý stupeň krajského turnaje, protože to nebylo podle soutěžního řádu :-D Místo mých výsledků mě pak často víc zajímalo, jak se spočítá nějaká zamotaná skupina. Takže když v dorosteneckém věku výkonnost neodpovídala natrénovaným hodinám a přišla možnost prvních školení, vyplynulo to tak nějak přirozeně.“

Tomáš MALÍK: ,,U mě byl ten důvod prostý. Naše A mužstvo, za které hrál můj tatík v sezóně 1999-2000 postoupilo do druhé ligy. A já jsem jezdil v první řadě fandit tátovi a pak i celému týmu na každý domácí zápas, a když bylo místo v autě tak i na utkání ven. Právě při jedné z venkovních zastávek, konkrétně na utkání v Litomyšli se k naskytla možnost si základní licenci ,,C“ udělat. Neváhal jsem, náš oddíl stejně jako většina v dnešní době má rozhodčích málo a moje účast byla na každém domácím utkání prakticky stoprocentní.“

Mojmír HORÁK: ,,Z podobných důvodů jsem se stal rozhodčím i já. Prvotním impulsem pro mě byla ale chuť dozvědět se něco více než si jen přečíst pravidla. Poté jsem jako vedoucí mládeže jezdil na BTM a na MČR, a tak se mi někdy pro navýšení licence podařilo zkombinovat účast na MČR se školením. Efektem bylo ušetření peněz oddílu, protože cestovné na akci zaplatila komise rozhodčích. Když se v oddíle začala hrát liga, bylo třeba mít rozhodčí, protože hrozily pokuty a navíc domácímu rozhodčímu se nemusí platit cestovné a o výši odměny pro rozhodčího se dá diskutovat. Tedy opět úspora pro oddíl.“

A co Vás na práci rozhodčího přitahuje?

Mojmír HORÁK: ,,Mám přece pohled na hru z bezprostřední blízkosti, na akcích se potkávám se svými známými a kolegy, mám možnost ovlivňovat hru ve smyslu dodržování pravidel a dále mám možnost působit na mládež v rámci dodržování zásad fair play.“

Klára VACULOVIČOVÁ: ,,Mně se na téhle práci líbí ta organizační část, ale hlavně je skvělé, že jsem neztratila kontakt se sportem, kterému jsem se věnovala celé mládí.“

Tomáš MALÍK: ,,Práce? Nemyslím, že je to práce. Pro mě osobně to je zpestření volného času, přiznávám momentálně to práce je, ale v samotných začátcích jsem po dosti závažných zdravotních problémem nechtěl o kontakt s tímhle sportem přijít a tak jsem se rozhodl, právě pro tuto činnost, která mne nesmírně baví. Zároveň přiznávám, že jsem prakticky celou střední školu a univerzitu finančně vyžil z toho, co jsem si vydělal stolním tenisem, v největší míře právě jako rozhodčí. Další pozitivum vidím, že se rozhodčí, ač sice jako hráč krajského přeboru či divize, dostane do zákulisí, pozná naší i světovou špičku, pozná jejich zákulisí, materiálové vybavení, tréninkové možnosti.“

Jaroslava TENGLOVÁ: ,,Baví mě být u těch vrcholných her, sledovat, jak se pinec vyvíjí a pomoci k pohodovému průběhu soutěží. Když jsem se seznámila se svým budoucím mužem, tak jsem začala hrát závodně a potom i celá naše rodina. Pro mne je to dá se říct celý život.“

Petr ŠTIKA: ,,To je přesně ono! Baví mě motat se kolem sportu, který mám rád. Nechce se mi zkrátka opuštět systém, ve kterém se pohybuji už tolik let, ať už jako trenér nebo rozhodčí. Rád si s hráči popovídám a s lidmi okolo udržuji stále živý kontakt.“

A co samotní hráči? Jak na Vás působí a jaké máte s nimi zkušenosti?

Mojmír HORÁK: ,,Každý zápas beru od začátku bez předsudků a každý hráč má u mě na začátku prvního setu čistý štít. A hodnotím pak hráče (případně i kouče) znovu od nuly. Samozřejmě když dostanu lísteček se jménem, vzpomenu si někdy na minulé zápasy. Ale z praxe vím, že se každý vyvíjí a někdy si pamatuji hráče jako mladšího žáčka a momentálně je přede mnou dvoumetrové chlapisko. Odpozorované mám ale jedno - čím vyšší soutěž a čím výkonnostně lepší hráč, tím méně problémů v rozhodování rozhodčí má, tedy pokud si je nezpůsobí chybami nebo necitlivostí sám.“

Tomáš MALÍK: ,,To jen potvrzuji. Všeobecně skutečně platí, že čím rozhoduješ vyšší úroveň, tím je alespoň pro mě rozhodování snazší.“

Klára VACULOVIČOVÁ: ,,Je potřeba si taky uvědomit, že hráči hrají pod velkým presem. A to občas nervy bouchnou. Prací hráče je uhrát slušný výsledek, mou prací zase, aby vše proběhlo dle pravidel a aby hráč svým chováním nepoškozoval náš sport. Rozhodně to ale není tak, že bych na základě počtu udělených karet hráče rozdělovala na hodné a zlé. Při každém novém utkání i v zákulisí je třeba přistupovat ke všem stejně a nechat osobní sympatie stranou.“

Najdou se přímo takoví, kteří Vás třeba mile překvapili, i takoví, kteří Vás vysloveně zklamali?

Petr ŠTIKA: ,,Většinou mě hráči příjemně překvapí, než-li naopak. Často teď počítám zápasy ve Františkových Lázní, kde to mám nejblíže a musím říci, že mě mile překvapili všichni kluci. Takový Tonda Gavlas nebo Tomáš Pavelka. Oba jsou to pohodoví kluci, usměvaví a příjemní.“

Vlasta SVOBODOVÁ: ,,Já pro změnu často počítám extraligu na Varenské. Vždy mě potěší, když mi hráč po skončení setu podá míček. Zvlášť mě to pak těší i u takových mladých jako je Patrik Klos. V poslední době jsem ale byla zklamána chováním Hanáka Martina při zápase s Josefem Šimončíkem. A také bych vzpomněla Slováka Kristiána Kobese. Už od svých mladých let byl velmi problémový. Už v mládežnických kategoriích jsem mu dávala karty za jeho nevybíravý slovník a nesportovní chování. To mu zůstalo i v dospělosti, kde byl nejtrestanějším (ŽK,ČK) i v minulé sezóně.“

Jaroslava TENGLOVÁ: ,,Mě mrzí, že občas trenéři či rodiče reagují nepřiměřeně na rozhodčího, ale to vždy bylo i bude. Spousta hráčů je prima, jsou schopní přiznat bod soupeři i za vyhrocených stavů. Opačně mě ale překvapili někteří nejmenovaní bývalí špičkoví hráči a reprezentanti. Setkala jsem se s tím, že když dotyčný začal prohrávat, tak hledal chybu všude jinde než u sebe - špatná výška síťky, vyměnili jste míčky... To by  si takoví profesionálové mohli odpustit. Nemluvě o hráčích druhé a třetí ligy, kdy sprostá slova a i urážení soupeře jsou na denním pořádku.

Tomáš MALÍK: ,,Já přidám přímo něco ze světového okruhu. Z nastupující generace mladších se mi velmi líbí Alexandre Cassin, myslím, že pokud mu zdraví vydrží, pak o něm ještě hodně uslyšíme. Nemám mezi hráči vyložené nepřátelé, je samozřejmé, že někteří mají své ego a sebevědomí nastavené výš, což vytváří mezi hráčem a rozhodčím určitou profesionální i osobní bariéru. Ale tohle je u těch lepších asi běžnější záležitost. Ale pokud bych měl opravdu být konkrétní a zvolit toho, který mi po všech stránkách nesedl, tak bych asi řekl Michael Maze. Obecně vzato ale velmi obdivuji především ty hráče, kteří jsou dnes schopni vzdorovat o bezmála dvacet mladším jako třeba Vladimír Samsonov, Kalinikos Kreanga no a pak samozřejmě He Zhi Wen, ten chlapík je na svůj věk pořád neskutečný. A stále ukazuje, že k pinci stačí servis a první úder po něm.

Vlasta SVOBODOVÁ: ,,Hodni obdivu jsou i hráči s různými postiženími, jak s elánem a nasazením bojují o každý míček. Říkám si při různých svých problémech, že jsou na tom mnohem hůř, a přesto se snaží dál.“

Jak je zřejmé, tak jste všichni ledacos zažili a viděli. Co ale považujete za úplný vrchol své rozhodcovské kariéry?

Tomáš MALÍK: ,,Tady je má odpověď absolutně jednoznačná. Prozatím absolutním vrcholem byla účast na Mistrovství světa jednotlivců v roce 2013 v Paříži. Tu neopakovatelnou atmosféru bych jednou přál zažít všem, kteří se mají možnost na tuto akci dostat. Druhým vrcholem pro mě byl turnaj světové série dospělých ve španělské Almérii. Rád na tento turnaj vzpomínám. Nikdy jsem nepoznamenal bezstarostnější mentalitu, než je právě ta španělská. A aby bylo moje stupně úplné tak zařadím i Mistrovství Evropy v Ostravě 2010, kdy to byl můj první turnaj po získání mezinárodní licence v témže roce. Na první velkou akci tohoto typu opravdu nejde zapomenout.“

Mojmír HORÁK: ,,Z mého pohledu považuji za vrchol počítání a MEJ a WTC v Olomouci. Nu a také rád vzpomínám na extraligu mužů před televizními kamerami.“

Jaroslava TENGLOVÁ: ,,Za svůj vrchol považuji rozhodování na mezinárodních turnajích ve finále, kdy je všechna pozornost lidí i médií soustředěna na zápas, který řídíš, a máš velkou zodpovědnost za to, aby vše proběhlo OK. To je přímo adrenalin a zatím - naštěstí - bylo všechno vždy v pořádku. :-)“

Vlasta SVOBODOVÁ: ,,Abych řekla pravdu, tak já osobně považuji za úspěch každou svou účast na větších akcích typu ME v Praze, MEJ v Ostravě, MEJ v Terni, MEJ v Bratislavě. S přibývajícím věkem je člověk rád a považuje za úspěch, když je schválen a pozván na nějakou významnější akcí, ať je to u nás nebo v zahraničí.“

Klára VACULOVIČOVÁ: ,,Pro mě bylo papírově nejdůležitější určitě finále dvouhry juniorek na letošním Mistrovství světa v Kapském městě. Osobně je však pro mě ještě o stupínek výš pozice Asistenta vrchního rozhodčího na Mistrovství světa družstev, které se konalo letos v Kuala Lumpur. Velmi si téhle zkušenosti vážím. Vzhledem k tomu, že mě do budoucna práce vrchního rozhodčího láká, tak je to neskutečně cenná zkušenost. Mohla jsem pracovat v týmu skvělých lidí a uviděla jsem, jak vypadá velká akce „z druhé strany“. Takže mé cíle? Určitě bych se ráda ještě podívala na Mistrovství světa a podobné velké akce jako rozhodčí, dále bych chtěla získat licenci IR a zlepšovat se. A v neposlední řadě bych si jednou, až budu opouštět Komisi rozhodčích, ráda řekla, že se nemám za co stydět a že za mnou zůstal kus poctivé práce.“

Petr ŠTIKA: ,,Já bych si asi přál získat tu nejvyšší možnou licenci, ale protože jsem moc starý tak už ji získat ani nemohu.“ :-)

V této souvislosti by vás mohly zajímat termíny školení a seminářů pro rozhodčí v roce 2017, které najdete zde.

Zdrojové informace: Diplomová práce Mgr. Miroslavy Ságlové na téma Školení a doškolování rozhodčích stolního tenisu 

Foto: František ZÁLEWSKÝ, archiv Kláry VACULOVIČOVÉ