Pinčesobchod
Jak se žije a hraje Nikole Gallerachové ve Švýcarsku?
Kategorie: Rozhovory / 27 Listopadu 2016

Už podle příjmení lze usoudit, že Nikola GALLERACHOVÁ má blízké kontakty s německým prostředím. Rodačka z Boru, nevelkého městečka ležícího jen 20 km od německých hranic, kupodivu nenašla ,,pingpongové štěstí“ v Německu, jak by se dalo přirozeně očekávat, nýbrž ve Švýcarsku.

Bývalá česká juniorská a kadetská reprezentantka patřila ve své době k obávaným hráčkám. Může se pochlubit hned několika singlovými a deblovými mistrovskými tituly v mládežnických kategoriích. V roce 2007 například vyhrála i Letní dětskou olympiádu v Ústí nad Labem ve všech třech disciplínách (dvouhra, čtyřhra, mix) a rovněž byla na této akci vlajkonoškou výpravy svého kraje. Uspěla i na Evropské olympiádě, kde získala bronz ve čtyřhře po boku Dagmar Blaškové. Gallerachová odjakživa hrající se sendvičem na bekhendu naposledy reprezentovala ČR na MEJ v Praze v roce 2009. ,,Na mezinárodní scéně se mi ale až tolik nedařilo, a tak jsem se rozhodla místo přenechat jiným, mladším a motivovanějším hráčkám,“ zdůvodňuje čtyřiadvacetiletá hráčka momentálně žijící ve švýcarském Grüningenu.

Jak už vyplývá v úvodu, tak Nikola Gallerachová se stolním tenisem začínala v Boru díky svému tatínkovi, který se učil společně s ní. ,,Ve starších letech jsem pak občasně dojížděla i do střediska ve Vlašimi, kde jsem trénovala pod vedením Luboše Pěnkavy. Hlavní poděkování ale patří taťkovi díky kterému jsem to dopracovala na určitou úroveň.“

Oslava titulu v roce 2012

Gallerachová hrála v Česku naposledy Extraligu právě za rodný Bor, nyní už ale pátým rokem žije, hraje i trénuje ve Švýcarsku. V zemi, která sice stolnímu tenisu až tolik neholduje, ale v zemi, která je pověstná vysokou kvalitou života, nýbrž i vysokými náklady na život.

,,Draho tady určitě je, ale na druhou stranu jsou platy taky vyšší než v ČR. Já jsem se zde přestěhovala hlavně proto, abych zkusila něco nového. Klub mi sehnal i práci, takže přes den jsem ve fabrice a po večerech trénuji děti. Není to až tak jednoduchý život, ale když člověk dostal tu možnost být tady, tak by ji měl využít. Žiji tady s přítelem, který tady také hraje a trénujeme spolu děti. A samozřejmě, že je pravdou pořekadlo: Ve dvou se to lépe táhne."

1. Jakou soutěž zde hraješ? Můžeš ji trochu zhodnotit i z hlediska kvality, hracího systému a jiných odlišností ve srovnání s českou Extraligou?

Hrála jsem NLA žen za TTC Neuhausen (pozn. dva roky za stejný klub hrál švýcarskou nejvyšší mužskou soutěž i Karel KARÁSEK), což je nejvyšší ženská soutěž. Teď ve stejné soutěži už druhým rokem hraji v dresu Rapidu Luzern. Co se týče kvality je tato soutěž velmi různorodá. Někdy bych ji přirovnala k české Extralize, jindy k druhé lize. V soutěži je pouze šest týmu. Základní část se hraje klasickým systémem (jeden zápas doma, druhý venku). Poté hrají první čtyři týmy play-off na dvě vítězná utkání. Musím říci, že za těch posledních pět let co soutěž hraji, šla úroveň dolů. Ale ve Švýcarsku je povoleno ženám startovat ve všech mužských soutěžích, což si myslím, že je určitě pro ženy pozitivum. Měla jsem tak už možnost si zahrát NLB mužů, 2. nejvyšší soutěž mužů.

2. Setkáváš se ve Švýcarsku i s jinými českými hráči, trenéry?

Ano. Tak například s Michalem Kubátem, Táňou Svobodovou a pochopitelně také se svým přítelem Petrem Blažkem. Všichni tady fungujeme jako trenéři a zároveň jako hráči. Člověk, který stojí i zatím, že ve Švýcarsku mohu bydlet, je Pavel Řehořek, který je reprezentační trenér Švýcarska.

3. Jaké postavení má ve Švýcarsku stolní tenis? Je možné se jim i uživit?

Stolní tenis ve Švýcarsku bohužel až tak veliké postavení nemá, co se týče reprezentačních úspěchů, tak ty moc veliké nejsou a konkurovat sportům jako jsou tenis, fotbal, lední hokej, florbal je velice těžké. Řekla bych, že úplně malé procento lidí se tu živí stolním tenisem. Řekla bych, že více trenérů než hráčů.

4. Jak nyní s odstupem času a z pohledu ,,Švýcarky“ pohlížíš na českou ping-pongovou scénu a vůbec na české prostředí?

Určitě mám radost z úspěchů Zdenky Blaškové a Tomáše Polanského. Stále fandím české reprezentaci. Myslím si, že česká ping-pongová scéna není až tak špatná, jak se někdy hodnotí, určitě máme ještě pár rezerv, ale máme plno výborných trenérů, plno talentovaných hráčů, hodně ping-pongových hal, tak je toho potřeba řádně využít. Češi jsou ale hodně negativní a to nás asi trochu brzdí. Můj názor je, že bychom rozhodně měli lepší výsledky, kdybychom mysleli více pozitivněji.



Komentáře: 0

Zanechat komentář