Dvacetiletý Filip ČAJKA v současné době studuje druhým rokem na americké Univerzitě Lindenwood čtyřletý bakalářský studijní program v oboru informatika. Současně je i členem zdejšího univerzitního ping-pongového týmu. Proč vyměnil Zlín za Ameriku?

,,Chtěl jsem zkusit něco jiného a nástup na vysokou školu byl k tomu ideální příležitostí. Nebylo to proto, že by mi v České republice něco chybělo, ale když jsem zjistil, že by bylo možné dostat se na univerzitu v USA i s pomocí stolního tenisu, začal jsem vážně uvažovat o této variantě. Mí rodiče mě naštěstí v mém rozhodnutí plně podporovali.“

,,Chtěl jsem hlavně zkusit něco nového.”

Filip studoval na Gymnáziu a Jazykové škole ve Zlíně. Vzhledem k důrazu na výuku jazyků neměl s angličtinou problémy, i když první kroky v nové zemi nebyly pochopitelně vůbec jednoduché.

,,Měl jsem vytipovaných mnoho škol. Rozhodující byla ale jejich podpora stolního tenisu. Kontaktoval jsem přímo trenéry jednotlivých ping-pongových školních týmů nebo vedení sportovní činnosti na univerzitách s dotazem na fungování oddílu stolního tenisu na škole, možnosti stipendia a případné kroky potřebné k přijetí na jejich školu. Po jejich odpovědích se seznam zúžil a nakonec jsem vybral Lindenwood University. Jejich trenér už všechno na škole zařídil, já jsem udělal potřebné zkoušky (TOEFL k prokázání znalosti jazyka a SAT v rámci přijímacího řízení), které se dají složit i v ČR. Na jejich základě jsem byl přijat. Když jsem samozřejmě poprvé přišel do Ameriky, tak mi chvíli trvalo než jsem si zvykl mluvit anglicky a poslouchat pouze angličtinu. Naštěstí se to zlomilo zhruba už po měsíci a od té doby nebyl žádný problém s jazykem. Američané jsou víceméně zvyklí na studenty a lidi z jiných zemí a mají pochopení pro jejich nedokonalou angličtinu.”

,,Studium v Americe je z mého pohledu méně stresující než v ČR. Učitelé mají ke studentům osobnější vztah.”

Nyní už je Filip pilným studentem a zároveň platným členem zdejšího univerzitního ping-pongového týmu. Stolní tenis je i zde pro něj velkou radostí. I když je to mnohdy náročné skloubit se studiem.

,,V týmu máme velký počet kvalitních hráčů z celého světa a k dispozici také velkou basketbalovou halu na tréninky. Obvykle trénujeme pouze 2-3krát týdně po třech hodinách. Obecně v USA není moc stolnětenisových klubů jako v ČR, proto většina trénuje individuálně, nebo musí ujet velkou dálku, aby se dostali do některého z klubů. Oproti evropskému systému se v Americe nehrají žádné ligové soutěže, a proto s celým týmem objíždíme otevřené turnaje, kde však každý hraje za sebe, a pak se samozřejmě účastníme univerzitních přeborů a univerzitního mistrovství USA, kde už hrajeme jako tým proti jiným univerzitním celkům. Většinou na turnajích strávíme celý víkend (v pátek odpoledne je odjezd a návrat bývá v neděli o půlnoci), ale vždycky se to nějak zvládne.”

,,Mezi Američany stolní tenis až tak populární není. Málokdo má vůbec ponětí, jak vrcholový stolní tenis vypadá, ale díky velkému množství Číňanů v USA je úroveň poměrně vysoká. “

Závěrem nezbývá než Filipovi popřát mnoho štěstí za oceánem. Třeba jeho příběh podnítí i ostatní k odvážnému kroku. Rozhodně je taková zkušenost velmi obohacující.

,,Poznal jsem ohromné množství lidí z celého světa, ať už studentů nebo hráčů. Je to úžasná zkušenost do života, protože Amerika se liší od Evropy. Jednoznačně bych to doporučil. Kombinace vysoké školy se sportem je ideální příležitost jak zažít něco nového.”

 ,,Američané jsou velmi otevření. Je snadné s nimi navázat kontakt. Rádi i pomůžou, pokud vidí, že si někdo neví rady.”